Markéta Hejkalová: Kronika Kořeny věků a věčný boj s byrokracií

Nedávno se mi dostala do rukou kniha Kořeny věků. Rozsáhlá, více než šestisetstránková kronika popisuje život jedné rodiny, která přišla na konci 14. století z Itálie a usadila se na Vysočině od roku 1422 do roku 1922. Potomek rodu Václav Flesar i přepsal, převedl do současné češtiny a v roce 2013 vydal vlastním nákladem v Jimramově.

Je to strhující četba, ač líčí jenom každodenní venkovský život v několika vesnicích na Vysočině, v Nových Dvorech u Nížkova, Újezdě, Sirákově a Rudolci. Kolik napadlo sněhu, kdo si našel dobrou ženu či hodného muže, komu se narodila Panenka nebo Pacholík. Práce, robotní povinnosti, starost o jídlo pro lidi a žrádlo pro dobytek, strach z moru či cholery, hrozící vojna s Turkem nebo se Švédem. Rodina se hlásila k českobratrské víře, a musela proto trpět častá příkoří, domovní prohlídky a hledání zakázaných knih, boje o to, aby se křest, svatba či pohřeb nemusely konat v katolickém kostele.

Téměř na každé stránce se popisuje handrkování s úřady. Na zámek v Polné museli chodit prosit o povolení k přestěhování, k sňatku, k prodeji či koupi chalupy nebo živnosti. O zmírnění robotní povinnosti. Za povolení k sňatku musel Matěj Flesar i v roce 1639 zaplatit dva zlaté groše, 40 vajec od kurů domácích a půl kamene sýra na zámku v Polné a ještě rychtáři zloduchovi u nás v Sirákově dva zlaté a žejdlík medu domácího.

Vejce kurů domácích na úřady nosit nemusíme, ale že by dnes bylo málo byrokracie, to se říct nedá. Ale jinak, kdybych četla knihu o několik let dříve, říkala, bych si, jak jsme na tom teď o mnoho lépe. O sedm let dřív před celosvětovou pandemii COVIDu a před hrozící válkou s Rusem. Pořád existují mocní, kteří chtějí ovládat a trápit pracovité a svobodomyslné lidi. Ale naštěstí se nemění ani jiné věci. Pořád padá sníh, každou zimu se těšíme na jaro, pořád se rodí panenky a pacholíci a pořád je na světě víc radosti než smutku.