Manželé Zapletalovi: Při nabídce jít pod třešeň Věra i po 52 letech cítí blaho u srdce

Věře nedávno bylo 71 let, Bedřichovi je o pět let více. Věkový rozdíl nebyl překážkou. „Moje rodiče dělilo deset let a byli šťastní,“ podotýká Věra.

Od začátku bydlí v Domaželicích na Přerovsku. Tam začala jejich láska. Psal se rok 1971, když se šestnáctiletá Věra chystala s kamarády na oslavu Mezinárodního dne žen. Rozhodli se, že ho oslaví v nóbl restauraci hotelu Grand v Přerově. Věra netušila, že tam potká muže svého života.

„Posadili jsme se ke stolu a za chvíli přišli dva páni, ale seděli zády k nám. Později jsme se dali do řeči, pak jsme šli tančit a povídali jsme až do rána. Béďa mi dal hodinky, já jemu náramek, a že si to další den vyměníme,“ vypráví Věra.

13 fotografií

Zrodila se láska

Druhý den u nich Bedřich opravdu zazvonil. „Už jsem cítila, že to je muž, s kterým chci chodit. Přitahoval mě a z toho, jak se ke mně choval, jsem věděla, že s ním chci být. Taky byl moc hezkej chlap, sportovec. Hrál nohejbal, chodila jsem mu fandit.“

Věra zaujala Bedřicha hned. „Měla krásný dlouhý vlasy. Hned, jak jsem ji poznal, jsem cítil, že je ta pravá. A navíc při tanci jste si tak hezky blíž k tělu,“ culí se Bedřich. „Hned první den jsem jí dal pusu. V tom jsem ostych neměl, byl jsem o pět let starší. Tak jsem ji pomaličku učil,“ vypráví.

Na svatbu nespěchali. Bedřich svou vyvolenou požádal o ruku až po dvou letech chození a bodrá Věra kývla, že jdou do toho. „Dostala jsem krásný zásnubní prstýnek, oznámili jsme to rodičům a bylo.“

Věra a Bedřich také prozradili, jak odešli na svatební noc. „Hrála hudba, a když začali hrát pochod, tak nám svatebčani udělali špalír a my odmašírovali do domečku rodičů,“ vypráví Věra. „To víte, svatební noc je svatební noc,“ dodává náruživý Bedřich.

Rozhodnutí, kterého Věra lituje

Plány měly velké. Bedřich dostal dokonce dva byty v Přerově, odkud pochází. Zaměstnavatel ho přemlouval, aby zůstal. Nakonec se ale rozhodli bydlet v Domaželicích.

„Tatínek odešel brzy a máma zůstala sama. Nechtěla jsem ji tam nechat samotnou. Ale vím, že on to chtěl jinak. Chtěl se mnou bydlet sám. Tohle bych udělala jinak. On to respektoval, přinesl oběti a vím, že byl kolikrát nešťastnej,“ lituje dnes Věra.

Skutečná láska začíná tam, kde nic nečekáme na oplátku.
Antoine de Saint-Exupéry

Jsou tu pro sebe

Po čase se jim narodila dcera Věra, která už jim dala dvě vnoučata. „Milujeme moře, tam často bereme i vnoučata,“ říká Bedřich. Na dceru jsou pyšní. „Je to hodná holka,“ dodává Věra.

Dnes už znají svoje vrtochy a vědí, co tomu druhému dělá radost a kdy je třeba podat pomocnou ruku. Věra se potýká s Parkinsonovou chorobou. „On pro mě udělá všechno. Vozí mě do nemocnice v Olomouci, má o mě starost. A jak říká paní doktorka, s Parkinsonem se nebojuje, tomu se musíte trošku podřídit.“

„Stáří je opravdu křehké, nikdy nevíte, kdy se co může stát. Ve dvou se ale můžete opřít jeden o druhého,“ říká Bedřich. „Já se o ni bát nikdy nemusel. Ale ona o mě asi ano. Před sedmi lety jsem měl mozkovou mrtvici.“ Bedřichovi také pomohli v olomoucké nemocnici a do týdne byl v pořádku. „Ale když přijela rychlá, to byl tak strašný strach. Bála jsem se, aby nezazvonil telefon se špatnou zprávou.“

Společná cesta je vždy předposlední

Věra a Bedřich se potkali v pravém okamžiku a i po padesáti letech se vodí za ruku a objímají. „Chtěla bych, aby to takhle bylo ještě dlouho. Jsme šťastni. Lidi si dělají zbytečné problémy. My si to vždycky vyříkáme. A čím dýl jsme spolu, tím je to lepší,“ usmívá se Věra. „Slavíme v podstatě každý den.“

Láska se ve mně rozlévá jak moře, tak velká je a hluboká. Čím víc jí dám, tím víc jí mám. Je nekonečná.
William Shakespeare

Žijí hlavně pro vnoučata. Cestování se ale nevzdali. „Vždycky říkáme, že ta společná cesta je předposlední, nikdy neříkáme poslední.“ Každý rok jezdí k moři. „Muž chce rozprášit u moře… Po úmrtí mámy jsem si začala uvědomovat, že se může stát kdykoli cokoli. Jednou bych chtěla nějaký společný konec.“

Věra má ráda květiny, ale třešeň je pro ni nejvýznamnější, pod tou se často líbali. „Dodnes, když mi řekne ‚Pojď pod třešeň‘, úplně mi udělá blaho u srdce. Fakt.“

Kdo byl víc nervózní na prvním rande? Čím Bedřich Věru zlobí? Jak uspěli v manželském testu? Poslechněte si příběh zlatého manželského páru v pořadu Zlatá láska.