Manželé Soukupovi: Véna se uměl přitulit. Kdybych se měla teď vdávat, vzala bych si ho znova

„Silnější kluk, co mě hned zatáhl na parket a už mě k nikomu jinému nepustil,“ vzpomíná s úsměvem Jana na první setkání. „Nic mi to ale tenkrát neříkalo, měla jsem tehdy o chlapci trochu jinou představu, ale Véna si mě dovedl získat.“

Václav přikyvuje: „Tančili jsme spolu hodně. Ona ještě jezdila do školy do Prostějova, tak jsem se jí ptal, jestli bychom někdy mohli někam zajít. Řekla, že jo. A tak to začalo.“

12 fotografií

Učení na jahodách

Jana bydlela na internátu a připravovala se na maturitu. „Nejhorší bylo, když jsem přijela z internátu a měla se učit,“ směje se. „Véna chodil pět kilometrů pěšky přes pole. A já doma říkala: Tati, já se jdu učit k jahodám. Vzala jsem sešity, deku, a on přišel zadem přes les. Já jsem se učila na maturitu a on mi nedal pokoj.“

„Bylo nám spolu dobře,“ dodává. „Zakázané je vždycky nejpěknější. A ta příroda – tu jsme měli rádi a máme dodnes.“

Když Jana bydlela na internátu a Václav nastoupil na vojnu, začali si psát. „Na každém dopise jsme měli nahoře napsané Krásné je žít,“ říká Jana. „Máme tu písničku strašně rádi. To heslo nám zůstalo dodnes.“

Rychlá svatba a těžké začátky

Do manželství vstoupili mladí. Janě bylo 19 let a čekala první dítě, rodiče nebyli nadšení. Svatba se navíc musela přizpůsobit hospodářskému kalendáři – mezi žněmi a výkopem brambor se totiž na veselku čas jen těžko hledal.

Janin tatínek se s vdavkami dcery nemohl dlouho smířit. „Tatínek si sedl večer na postel a říkal: Jani, nerozmyslela sis to? Nechceš zůstat doma? A já odpověděla: Tati, ne. Já ho mám ráda. Oba jsme si poplakali,“ vypráví Jana. 

Láska vítězí, i když je strach sebevětší.
Michelangelo Buonarroti

Objevily se i neshody s tchyní. „Vénova maminka byla veselá, řečná, ale po svatbě začala být panovačná,“ říká Jana. „Cokoliv jsem udělala, bylo špatně. Začalo to, když mi Véna vynesl peřiny na dvůr, aby se vyvětraly. Ona to po něm chtěla taky. Véna jí ale řekl: Mami, já už jsem ženatý. Vám to může udělat táta.“ Od té doby začal vztah mezi mladými manželi a rodiči skřípat. „Bylo to těžké. Člověk chtěl vyhovět, ale nic nebylo dobře,“ vzpomíná Jana.

Starosti i radosti

Brzy přišla i vážná nehoda. Cestou autem je srazil jiný vůz. Oba skončili v nemocnici se zlomeninami. „Kdyby seděla vedle mě, už tu není,“ říká Véna. Sestřičky jim tehdy připravily malé překvapení – po měsíci v nemocnici přivezly Janu za Vénou na vozíčku a připravily jim k tomu melounovou bowli, aby si mohli manželé připít, když se tak dlouho neviděli.

Jana byla tehdy těhotná. „Doktoři říkali, že kvůli morfiu, které mi museli píchnout, se dítě může narodit bez prstíčků. Ale nakonec se narodil krásný, zdravý kluk.“

Ani pak nebyl život jednoduchý. Jana si zlomila nohu cestou do školky, Véna prodělal rakovinu. Přesto všechno stáli při sobě. „Neměl jsem strach o sebe, ale o to, že kdyby se mi něco stalo, zůstane sama,“ přiznává Véna. Navzájem si posílali sílu a mysleli na sebe. „Vždycky, když jsem mu na dálku říkala: vydrž, bude dobře, on jakoby to cítil,“ říká Jana.

Společně vychovali děti, postavili dům, sdíleli zahradu i výlety do hor.

Pořád spolu

Dnes, po pětapadesáti letech, jsou stále sehraným párem. Ráno si dají pusu, večer usínají držíc se za ruce. „Pořád se mi líbí,“ říká Jana. „Když si vezme sváteční oblek, říkám mu: Véno, tobě to ale pořád sluší.“

On jí oplácí stejně: „Mám ji rád od začátku a mám ji rád dodnes. Táhneme tu káru spolu už tolik let. Už víme, co od sebe čekat.“

Láska nás vede na cestě životem.
Honoré de Balzac

„Kdyby se nám jednou podařilo odejít spolu, abychom tu dlouho nebyli jeden bez druhého, bylo by to nejhezčí,“ shodují se.

Na otázku, jaká by měla být jejich poslední slova, odpovídají oba bez váhání: „Miluju tě.“

Čím si Véna Janu získal? Co Janini rodiče nabídli Vénovi za to, že se oholí? Jak Soukupovi rádi tráví večery? Poslechněte si příběh zlatého manželského páru v pořadu Zlatá láska.