Malí rybáři z Velkého Meziříčí musí při zkoušce poznat minimálně třicet druhů českých ryb
Už padesát let vede dětský rybářský kroužek ve Velkém Meziříčí, a ještě nekončí. Karel Veselý byl povoláním učitel, a s malými rybáři to prostě umí.
Mnozí ze svěřenců Karla Veselého vystudovali rybářství i na vysoké škole.
„Byl jsem v páté třídě a chytil jsem dva jelce,“ vzpomíná na svou první rybářskou zkušenost Karel Veselý. Tehdy také chodil do rybářského kroužku, k vodě se ale často nedostal. „My jsme většinou pletli nějakou síť, třeba na podběrák. To nám moc nešlo, tak to trvalo celé kroužky,“ směje se.
Po vystudování vysoké školy pedagogické a absolvování vojenské základní služby začal Karel Veselý vést kroužek sám. Prvních devět let to bylo v Radostíně nad Oslavou, kam byl jako učitel umístěný, od roku 1979 dodnes vede kroužek ve Velkém Meziříčí. Jeho rukama už prošlo přes tisíc chlapců, ale i dívek.
Za padesát let nezvládl zkoušku jen jeden malý rybář
„Měl jsem materiály z kabinetu přírodopisu,“ vzpomíná rybář, který tak v kroužku využil i své aprobace učitele přírodopisu. Důležitou součástí kroužků vedených Karlem Veselým ale byla praktická výuka v přírodě, kdy se malí rybáři učili poznávat i rostliny kolem vody.
Po absolvování zkoušky pak získali rybářský průkaz. Zadarmo to ale nebylo. „Mám řadu testů a poznávají ryby. Minimálně těch třicet druhů musí znát,“ říká učitel. Za celých padesát let ale zkoušku nezvládl jen jeden jediný chlapec.
Kroužkem Karla Veselého prošlo už asi 1100 malých rybářů. Mnozí z nich potom vystudovali střední i vysoké rybářské školy. „Náš člen by měl být ředitelem štičí líhně v Táboře,“ říká s kapkou hrdosti v hlase rybář.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
