Mäkiová? Tak už jí nikdo neříká, ová jí odpárali, když upřímný tatínek zavolal do České televize

Když byly Kristiině asi tři roky, odstěhovali se všichni z Finska do Žďáru nad Sázavou. „Mamka se snažila učit finsky, ale moc jí to nešlo, tak prosadila to, že se tatínek musí taky začít učit češtinu. A pak jsme se přestěhovali do Žďáru. Začal v Česku pracovat a už bylo jasné, že se naučí česky,“ vysvětluje žďárská atletka, která má české i finské občanství, ale je reprezentantkou České republiky.

Vychovali mě čeští trenéři, je logické, že reprezentuji Českou republiku

Je možné, že finančně by bylo pro Kristiinu zajímavější reprezentovat Finsko, ale mladá atletka tvrdí, že ani v České republice se nemá špatně. V Dukle Praha má skvělé podmínky. „Vychovali mě čeští trenéři, takže to vyplynulo logicky, že bych měla reprezentovat Českou republiku. Ale, i když mám český dres, vyslýchají mě finští novináři a to je docela příjemné. Nejspíš jde jen o papíry,“ usmívá se Kristiina Mäki.

Na začátku její kariéry všichni čeští novináři automaticky k příjmení Mäki přidávali příponu ová, což se nelíbilo jejímu finskému tatínkovi Ristovi. „Jestli taťka něco nesnáší, tak to je Mäkiová. Když jsme se přestěhovali z Finska, tak nám s mamkou automaticky všude psali Mäkiová, to taťka zařizoval hodně dlouho. A na začátku kariéry, když se mé výsledky tu a tam někde na teletextu nebo v televizi objevily jako Mäkiová, byl opravdu rozzlobený.“

Taťka je hodně upřímný a asi byl víc než jindy, když volal do České televize kvůli ová

Risto Mäki sehnal číslo do České televize a volal a stěžoval si tak dlouho a důrazně, až si žádný český novinář nedovolí Kristiině přidat ke jménu příponu ová. „Je legrační dívat se pak na závody, kdy všem cizinkám přidávají k příjmení ová a já jako Češka jsem bez přípony. To je opravdu k smíchu. On je taťka opravdu upřímný a možná byl upřímnější než jindy, když se dovolal až generálnímu řediteli České televize panu Dvořákovi,“ krčí rameny Kristiina Mäki.

Atletka Kristiina Mäki s moderátorkou Tamarou Peckovou|foto: Milan Kopecký

S atletikou začínala ve Žďáře nad Sázavou v atletickém kroužku při Domě dětí a mládeže. „To bylo asi ve čtvrté třídě. V šesté se mě pan trenér Petr Forman zeptal, jestli chci a jsem schopna trénovat víc. Já jsem řekla, že chci a od té doby je to takhle. Protože ve Žďáře nebyly úplně ideální podmínky, přihlásil mě do pardubického oddílu, kam jsme jezdili jednou za čas trénovat na čtyřstovkový ovál a na závody,“ vzpomíná na své začátky Kristiina Mäki.

Na pětku ještě musím hodně trénovat

Běhá zatím tratě 1500, 3000 metrů. „Nejradši mám trojku, nejlépe si mi běhá, není ani dlouhá ani krátká, je to dobré tempo. Možná časem přidám i pětku, ale to musím ještě hodně natrénovat,“ přemýšlí Kristiina Mäki.

Svůj život dělí mezi atletiku a studium architektury a stavitelství na ČVÚT v Praze. „Snažím se uspořádat den, zaplním ho školou a tréninkem. Nenudím se, ale je to o tom, jak člověk chce. Není tam prostor na vydechnutí, nebo že bych si lehla a řekla si, že už nemůžu. Chci a baví mě to, tak to jde,“ říká úspěšná atletka Kristiina Mäki, která sní o tom, že postaví atletickou halu nebo stadion v Praze.