Luže Košumberk a plk.Josef Koukal D.F.C. 19.7. 2008

Pořad rozhlasové posvícení z Luže, vysílaný v minulém týdnu, se ukázal dostatečně velký na to, aby člověk přišel Luži na chuť, však nedostatečně velký, aby člověk přišel Luži na kloub. Všechny zajímavosti tohoto malebného městečka se nám do vysílání prostě nevešly a proto se do Luže vracíme. Po Hamzově léčebně a unikátním Chrámu pany Marie Na Chlumku totiž návštěvník nemůže neminout druhou dominantu městečka: zříceninu hradu Košumberk. Původně raně gotický hrad shlíží do kraje z čedičové vyvřeliny, cestička k němu připomíná výjevy z nějaké troškovy pohádky, protože pivovar přímo v podhradí i s přilehlými budovami a legendární hospodou pod Linduší prochází rekonstrukcí. Vstupní část hradu svědčí o snahách rodu Slavatů v šestnáctém století přestavět jej v duchu renesance, zříceniny paláce však nezapřou, že první zmínky o této stavbě pocházejí už z roku 1318. Kastelánka Hana Truncová říká, že hrad Košumberk, i přes své stáří, stále žije, kromě právě probíhajícího letního festivalu přímo na nádvoří, občasných svateb a oslav, je nutno zmínit, že jelen v místní oboře je čerstvě tátou a dančí rodinka snad čeká. Na komíně starobylého pivovaru se drží čápi, kteří se těší obdivu občanů, neboť šťastně přečkali i nedávnou vichřici, jenž tolik poničila nedaleké Hamzovo arboretum. Vyhlídka z Košumberku je úchvatná, vzhledem k blízkosti léčebny pohybového ústrojí však paní kastelánka až příliš často musí řešit problém, kdy pacienti na vrcholku jásají, že zvládli strmé schody na hradby a záhy zjistí, že dolů to nejde. Člověku se na košumberských hradbách chce skoro létat, snad v tom není symbolika, protože jak známo Vilém Slavata byl jedním z těch, kteří okusili plachtění při druhé pražské defenestraci. Z historie hradu snad stojí za zmínku období, kdy v druhé polovině 16. století zde byla zřízena českobratrská škola pro mladé protestantské šlechtice a vzdělání zde získal třeba i proslulý válečník Albrecht z Valdštejna. Poslední Slavatovna panství jak známo předala jezuitům a hradby po té posloužili jako levný stavební materiál pro občany z okolí. Košumberk má v současné době zajímavou výstavu prvků historické architektury z chrudimského kraje v místním lapidáriu, ve vstupním objektu se dozvíte o životě Slavatů a v neposlední řadě o díle místního rodáka profesora Václava Vladimíra Jeníčka, který v roce 1922 založil spolek za záchranu hradu. Luže po stránce historické skrývá ještě mnoho dalších skvostů, bodejť by ne, vždyť byla založena kolem roku 1300. Pozornosti neunikne gotický chrám svatého Bartoloměje ani radnice z roku 1542, město má opravenou i budovu synagogy z 18.století, nalezneme zde i rozsáhlý židovský hřbitov. Pozoruhodný je dům č.p.6 na náměstí, sídlí zde staročeská hospoda, také původně patřící jezuitům. Interiér domu s klenutými oblouky, masivními trámy či prošlapané původní schody - to vše dýchá historií. Navíc je to dům ve kterém žil pilot plukovník Josef Koukal. Jeho syn Josef Koukal ml. zřídil v prvním patře malou síň slávy, protože životní příběh tohoto hrdiny je neuvěřitelný a dal by na rozsáhlý román. Josef Koukal patřil k premiantům české pilotní školy, mnohokrát přežil svou smrt už před válkou, neboť pracoval jako testovací pilot v choceňské továrně na letadla a provázela jej pověst výtečného pilota. Protože byl hrdý vlastenec, odešel za války bojovat do zahraničního odboje, v Polsku jen náhodou vystoupil z vlaku vezoucího zajaté důstojníky do Katyňského lesa, v Rumunsku utekl z vězení, při plavbě do Británie jejich loď málem potopily ponorky. Angličtí instruktoři, kteří určovali, jestli je schopen létat, byli ohromeni jeho uměním, byl zařazen do 310. stíhací perutě čechoslováků, sestřelil pět letadel a kdoví, kolik by si jich ještě připsal, kdyby jej omylem nezasáhla britská obrana. Snad jej pánbůh měl rád, přežil s popáleninami na 72% těla, ovšem ani následná invalidita mu nezabránila v tom, že se po dvou letech vrátil do bojových akcí. Přežil mnoho havárií a neuvěřitelných situací, opustil rodinu, aby bránil československo. Svůj život pak dožil v Luži, co by obávaný "zápaďák", s mizerným invalidním důchodem, v bezmoci uživit rodinu, která byla řádně perzekuována. Jak šílený jsme národ! Plukovník Josef Koukal D.F.C. zemřel roku 1980 a protože byl skromný člověk, málokdo o jeho hrdinství ví. Na úřadu vlády leží už 12 let žádost o povýšení do hodnosti generála in memoriam, tak snad jen náměstí v Luži, nesoucí jeho jméno a památník v nedalekých rodných Jenišovicích nám nedovolí zapomenout. Sobota 19.7. po 12 hodině.