Ludmila Kameníková: K vyšlechtění odrůdy stačí stůl, lupa, váhy a obrovská spousta práce

Ludmila Kameníková vyšlechtila celkem pět nových odrůd máku – tři bílé, jeden okrový a jeden modrý. Každá má trochu jinou chuť i vlastnosti, bílý mák například chutná po oříšcích a neobsahuje žádné alkaloidy. 

Vystudovaná agronomka

Vystudovaná agronomka se celý svůj pracovní život věnovala bramborám. Šlechtitelství máku, a také kmínu, se začala věnovat až v penzi. Nejprve měla udržet oddělení v České Bělé, kde se šlechtil také len, mák, kmín a žito.

„Byla tam spousta rostlinného materiálu, založila jsem udržovací šlechtění a čekalo se, než to převezme nějaký student. Jenže ti, když se tam přišli podívat a viděli mě, jak pracuju rukama a ani už jsem nemusela říkat, kolik beru, tak už se nikdy neukázal,“ směje se vitální šlechtitelka.

Výzkumné pracoviště má doma

Když pak majitel stanici zrušil a doporučil Ludmile Kameníkové, ať si všechen materiál prostě vezme, našla finanční záštitu ve Výzkumném ústavu olejnin v Opavě a práci si přestěhovala domů. Výzkumné pracoviště má v přízemí svého domku v Keřkově. Stačí stůl, lupa, váhy.

„Mezi jedinci hledám ty nejvýkonnější, který má nejvyšší hmotnost a beru do úvahy celou rostlinu včetně bočních výhonů, sklidím všechny tobolky a z těch usuzuji na výnos,“ popisuje jen malý zlomek své šlechtitelské činnosti. Opakování tohoto postupu, než se dosáhne vzniku odrůdy s lepšími vlastnostmi, trvá až patnáct let. K uznání nové odrůdy je potřeba také mnoho ověřovacích zkoušek i administrativní práce.

Odrůdy máku pojmenovala podle svého rodného příjmení Sokol, další názvy z říše ptactva jsou pak Orel a Racek. Letos byla Ludmile Kameníkové uznána i nová odrůda českého kmínu pojmenovaná také podle rodinného příjmení Kamín.