Louky u Podmoklan zmodraly květy vzácného hořce brvitého. Vyhovuje mu opukové podloží
Nedaleko Chotěboře, u Podmoklan, v kopcích Železných hor, je místo, kde v polovině září vykvetly stovky hořců. Je to kvítek příbuzný tomu, který známe z tatranek a je velmi vzácný.
Zvlášť tady u nás na Vysočině. Má totiž rád suché louky v kopcích.
Hořec brvitý, dříve hořeček brvitý, je zapsaný v červeném seznamu ohrožených druhů. O to větší radost měli ochránci přírody, když objevili stovky rostlinek na opukových kopcích u Podmoklan. „Dlouhá léta se tady vyskytovalo jen pár jedinců, tady na hraně toho kopce," ukazuje předsedkyně základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Chotěboři Věra Váchová na místo, kde letos nevykvetl ani jeden hořec. Zato zmodraly louky jen o pár desítek metrů dál. Botanici, manželé Čechovi, kteří letos louky hořců objevili, se je pokusili spočítat. „Tvrdili, že když se dostali k číslu tři sta, už nevládli. Takže hrubým odhadem asi sedm set květů objevili," dodává Věra Váchová.
Hořec je dvouletá rostlina. „Když se kvítkům podaří vysemenit, mají dlouhý kalich, tak je opylují asi jen čmeláčci, tak druhý rok je malinkatej semenáček, který když přežije, tak zase vyrobí semínka," vysvětluje Věra Váchová. Do celého procesu tak vstupuje spousta faktorů, kvůli kterým se nemusí hořec množit. Specifické také je, že kvete na podzim, a podle zjištění na loukách u Podmoklan, velmi krátce.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
