Ladislav Jakl: Mnozí novináři se dnes chovají jako aktivisti. Měli by dělat lidem vyslance a ne je vychovávat

12. říjen 2022

Na Pražském hradě byl tajemníkem prezidenta Václava Klause, později ředitelem politického odboru. Býval také poslancem a novinářem Lidových novin. „Novináři by měli být zvědaví, zkoumat, dívat se a ne manipulovat a vychovávat,“ říká Ladislav Jakl.

Ladislav Jakl vystudoval žurnalistiku, ale jako mladý prý o práci v novinách nestál. „Bral jsem žurnalistiku jako prodloužené gymnázium. Nechtělo se mi na Filozofickou fakultu, kde bych si musel vybrat nějaký obor, což by mi zúžilo možnosti, kam dál směřovat. A žurnalistika takové prodloužené všeobecné vzdělání bylo.“

Podle něj je dnes ale žurnalistika úplně jiná, že byla kdysi. „Dneska je žurnalistika sofistikovanější po technické stránce. Dřív jsme ale uměli líp česky. Třeba za chyby, které dnes vidím v novinách, jsem coby šéf zpravodajství dával pokutu pět set. Dnes to nikdo za chybu nepovažuje.“

Dnešní novinařina

Už tehdy prý ale měla žurnalistika zabudovaných několik nemocí. „Jednou z nich byl mesianismus, tedy že člověk přichází do novin, aby měnil svět. Konečně má platformu, na které může říkat, co si myslí. Mnoho novinářů se taky dneska chová jako aktivisti. Měli by se snažit dělat lidem vyslance, být zvědaví, zkoumat, dívat se a ne vychovávat, manipulovat a propagandisticky působit.“

„Také dnes nemáme příliš pluralitní spektrum médií. Dneska to vypadá tak, že si člověk otevře noviny a ani nepozná, co je to za médium. To je taky způsobeno ohromnou fluktuací. Já myslím, že většina novinářů, když se ráno probudí, tak ani neví, kam má jít do práce, protože půl roku předtím dělali jinde. Všichni se schází ve stejných hospodách, je jedno kdo kde dělá a nepovažují se za konkurenci. Ten hlavní proud je úplně homogenní a skoro nezajímavý.“

Spolupráce s Václavem Klausem

Příští rok už to bude deset let, kdy skončil jako tajemník prezidenta na Pražském hradě. „Strašně nerad bych to shazoval, je to čest a pocta pracovat na takovém místě, v takové pozici, ale musím přiznat, že jsem si poslední půlrok skoro stříhal metr. Měl jsem pocit, že pracuju téměř pořád. Chtěl jsem žít trochu svobodněji a těšil jsem se na to. Jsem rád, že jsem se dočkal trochu klidnějšího života."

Vztah s bývalým prezidentem se podle něj za ty roky spolupráce nijak výrazně nezměnil. „Ani jeden z nás není takový, že by podléhal nějakým změnám. Každý jsme určitý typ samorosta. Dodnes si vykáme. Je pravda, že Václav Klaus je typ člověka, který nebere v úvahu, že už není prezident ani premiér a že by mohl trochu zvolnit. Je náročný, precizní a pracovitý, nestrpí kolem sebe nějaké flákání. Že někdo má svoji hlavu, ale respektuje. A v mém případě mu ani nic jiného nezbývá. Se mnou je těžké pořízení.“

Odpočinek u hudby

Alex Mynářová a Ladislav Jakl

Kromě jeho politického působení je také hudebníkem a členem skupiny Folimanka Blues, kde hraje na kytaru a zpívá. Jeho prvním nástrojem prý ale byly housle. „Bylo to pěkné týrání jak těch, co mě poslouchali, tak i moje. Pamatuju si, že když jsem hrál nějaké cvičení, tak se mi koulely slzy po tváři. To trápení trvalo asi čtyři roky. Od té doby už jsem tenhle nástroj neměl v ruce. Na druhou stranu si myslím, že je jedno, co člověk popadne do ruky, důležité je, aby věděl, co tím hudebním projevem chce vyjádřit.“

Odjakživa má rád vážnou hudbu, především tu z 20. století. „To je ta, která se nedá poslouchat, ta mě baví nejvíc. Zvláštní je, že u vážné hudby, ale i u jazzu si nejlíp odpočinu. Když poslouchám big beat, tak nejsem schopen ho poslouchat pro zábavu, ale pořád ho pitvám, jestli tam někdo někde neudělal chybu. Myslím, že to není správný způsob, jak má člověk vnímat hudbu,“ dodává v pořadu Alex a host.

Jak začala jeho spolupráce s Václavem Klausem? A byl někdy bývalý prezident na jeho koncertě? Pere se ještě? Čím ho přitahuje pivo? Poslechněte si v pořadu Alex a host.

Spustit audio