Kudlanky po oplodnění nemusí samečka zabít. Je možné je ošálit jídlem
V jihlavské zoologické zahradě najdeme i tvory, nad kterými se často v přírodě ušklíbneme. Stačí je ale trochu pozorovat, poznat jejich krásu a tajemství, a určitě si k nim nějakou cestičku najdeme. Třeba i k takové kudlance.
„Kudlanku nábožnou potkáváme teď, když je teplejší podnebí, potkáváme často,“ říká ošetřovatelka zvířat v jihlavské zoologické zahradě Petra Škárková. V ZOO ale chová kudlanky, které pocházejí z Malajsie. Říká, že na kočky a medvědy se lidé dívají nejradši, ale jsou i tací, kteří dávají přednost zvířatům, která jsou pro jiné na první pohled odpudivá. „Člověk, když se o nich něco dozví, tak se na ně dívá jinak,“ dodává.
O kudlankách se nejčastěji říká, že usmrtí samečka hned po spáření. Je tomu tak určitě ve volné přírodě. V uzavřeném chovu tomu jde zabránit. „Můžu samici uplatit jídlem. Dám jí jídlo do předních nožiček a mezitím, co jí, se může samec realizovat,“ říká ošetřovatelka. Pokaždé se to ale nemusí podařit. Kudlanka má také poměrně dobrý zrak. Vidí na vzdálenost třiceti centimetrů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
