Křik

23. květen 2018
Hrazdička, která měla způsobit smrt dítěte
0:00
/
0:00

Šlo o záměr, nebo nešťastnou náhodu? Na to musí odpovědět experiment a posudek odborníka z oboru biomechaniky. Otřesný případ týrání a smrti kojence.

V září 2002 přinesli na pohotovost dvouměsíční holčičku. Rodiče tvrdili, že jim upadla v koupelně. Měla velké hematomy na hlavičce a poruchy vědomí. Vyšetření ukázalo, že kojenec utrpěl vážný úraz hlavy se zlomeninou temenní části lebky a s krvácením do mozku.

Ušetřit peníze

Dítě ale mělo modřiny mnohem staršího data po celém těle. Ošetřující lékaři měli podezření na týrání a zavolali kriminálku. Rodiče navíc evidentně zanedbali péči, když holčičku v bezvědomí přivezli až druhý den. Prý z obavy, co bude ošetření stát.

Stav dítěte byl od začátku kritický. Po deseti dnech ve Fakultní nemocnici v Motole přes veškerou snahu lékařů zemřelo na krvácení do mozku. Rodiče jeho tělo poskytli na lékařské účely, aby ušetřili peníze za pohřeb. Policii překvapilo, s jakým klidem matka zprávu o smrti dítěte vzala.

Zasahovala sociálka

Výpovědi rodičů o původu zranění se ale začaly rozcházet: přibyla verze o pádu dětské hrazdičky. Domovní prohlídka kriminalisty zaskočila. Čekal je v podstatě holobyt. Dítě spalo na zemi na matraci spolu s matkou a otcem, smrad, neuklizeno, skoro žádný nábytek ani hračky.

Sousedka otce dítěte popisovali jako hulváta, z bytu byl prý často slyšet dětský křik. Už jednou prý na něj zavolala sociálku, oplatil jí to výhružným dopisem. V osudný den, kdy došlo ke zranění dítěte, byl navíc sám doma. Všechno svědčilo proti němu.

Experiment s figurínou

Otec policii popsal, jak na dceru spadla hrazdička a jak mu pak vyklouzla v koupelně. Přivolaný znalec z oboru forenzní biomechaniky měl jeho verzi prověřit a objasnit. S pomocí figuríny zrekonstruoval možný pád a spočítal sílu dopadu.

Podle biomechanických parametrů platných pro dětský organismus by pro vznik bezvědomí (při zachování života) a následného nitrolebního krvácení musela působit síla 720–1080 N. Jenže v případě pádu na zem by muselo jít o pád minimálně ze 2,5–5 m.

Změna výpovědi

Ani pád dřevěné hrazdičky nemohl v žádném případě způsobit takové zranění dítěte. Jediné, co splňovalo kritéria pro způsobené vážné zranění, bylo doslova „odhození dítěte“. Podle způsobu fraktury lebky se ale znalci jako pravděpodobnější jevil aktivní úder do hlavy pěstí nebo předmětem.

Policie tedy otce obvinila z ublížení na zdraví s následkem smrti. Ten pod tlakem důkazů svoji předchozí výpověď odvolal a vinu začal svalovat na manželku. Jenže ta v osudný den byla prokazatelně na brigádě v supermarketu. Otec tedy začal přidávat další verze:

Skleněné dózy jako údajný smrtící předmět

Nové verze úrazu

Nejdřív že na dítě spadla těžká broušená dóza z nočního stolku. Když policie argumentovala dalšími modřinami na tělíčku kojence, tvrdil, že dózy byly dvě. Pak přidal verzi o tom, že se s dcerou v náručí zatočil a omylem bouchl její hlavičkou o futra. Policie musela všechny verze prověřit.

Znalec výpočtem zase dokázal, že pád 500–875g dóz z metrového stolku nemohl způsobit taková zranění (rázová síla při dopadu by byla jen 301 N). Při bouchnutí hlavičky o rám dveří po zatočení by zase mohla vzniknout nanejvýš podlitina. Navíc mělo dítě na hlavě úderů víc...

Nikdy se nepřiznal

Otec se k činu nikdy nepřiznal. Přesto dostal 10 let za ublížení na zdraví s následkem smrti. Zásadním důkazem byly závěry biomechaniky, které vyvrátily všechny jeho verze. Odvolal se. Odvolací soud mu ale prokázal vinu a překvalifikoval trestný čin na vraždu s trestem 12 let.

Účinkují: Miloš Mazal, Zuzana Hykyšová, Petr Lněnička, Zdeňka Sajfertová, Libor Hruška, Eva Kodešová, Pavel Rímský, Coco Rafajová

Scénář: Tereza Vojtová a Jiří Straus

Režie: Jaroslav Kodeš

Zvuk: Petr Šplíchal

Spustit audio
autoři: Jiří Straus, Rostislav Taud, Tereza Vojtová