Kraslice zdobené technikou madeira připomínají slavnou jihoevropskou krajku. Nejkrásnější jsou z husích a kachních vajec
Velikonoční kraslice mají spoustu podob, od těch nejjednodušších jednobarevných, přes batikovalé, zdobené slámou, až po modernější třpytivé. Ludmila Bušová z Třebíče si vybrala techniku madeira. Vajíčka zdobí krajkovím vrtaných dírek a linkami bílého vosku.
"Mně se to hrozně líbilo, ta podobnost s krajkou," vzpomíná Ludmila Bušová na dobu asi před dvaceti lety, kdy začala kraslice technikou madeira zdobit. Zkusila už různá vejce. Podle ní jsou asi nejlepší kachní a husí, ale jsou hůř dostupná. Nejčastěji tak zdobí slepičí, která jsou mnohem křehčí, a pracovat s nimi musí velice opatrně. "Když vám to praskne při poslední dírce, tak," směje se. Člověk si totiž musí představit, že do křehké skořápky se vrtá elektrickou vrtačkou. Původně se dírky vrtaly ručně, ale vrtačka přece jen práci urychlí. Ludmila Bušová používá lehkou hobby vrtačku, aby ji snadno ovládala jednou rukou.
Při množství kraslic, které Ludmila Bušová vyrábí, je už nemůže vyfukovat ústy. Používá originální pomůcku s dutou jehlou a plastovým měchem, kterou potom kraslici i vypláchne. Po vyfouknutí pak kraslice až měsíc schnou. "Ta blanka je vlhká. Kdybych šla hned vrtat, tak se namotává na vrtáček," říká. Před vrtáním si na kraslici obyčejnou tužkou lehce předkreslí základní linie. "Nemaluju každou dírku," dodává a přidává radu, jak se zbavit nerovností v dírkách po vrtání. "Naliju si do skleničky neředěné savo a to vajíčko nam vykoupu. Savo tu blanku rozpustí. Stojím nad tím, hlídám, je to minutka."
"Malování je ta nejdelší část zdobení," říká Ludmila Bušová a ukazuje stojan s ohnutou lžící, kahan a tužky se zapíchnutými špendíky, které používá ke zdobení voskem. "To je naše česká bílá voskovka," prozrazuje.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.



