Koncem listopadu 1944 padl u Dukly Jiří Chlubna. Ve stejnou chvíli se narodil jeho prasynovec
Ve vstupní chodbě jihlavského gymnázia visí pamětní deska se jmény padlých učitelů a studentů v období druhé světové války. Je mezi nimi i Jiří Chlubna. Jeho příběh vypráví hrdinův prasynovec Pavel Chlubna z Jaroměřic nad Rokytnou.
„Byl to strýc mého otce a padl 27. listopadu 1944 v jedenáct hodin dopoledne na Dukle. Má tam i pomník a hrob,“ říká Pavel Chlubna a zároveň ukazuje svůj občanský průkaz. Je na něm datum narození 27. listopadu 1944, a prý se shoduje i hodina. „To tvrdila moje paní matka, že vždycky musí někdo udělat místo tomu dalšímu, co nastupuje,“ dodává.
O životě svého prastrýce zjistil Pavel Chlubna spoustu informací. Obeslal i ministerstvo obrany. „Oni mi poslali balík materiálů z Francie, z Alžírska, Anglie,“ vyjmenovává.
Jiří Chlubna prošel přes Polsko, Francii, cizineckou legii až do Anglie. A když Ludvík Svoboda zřizoval naše vojsko v Sovětském svazu, vyžádal si důstojníky z Anglie. Mezi nimi byl i Jiří Chlubna, který pracoval jako ženijní důstojník.
Osudnou byla Jiřímu Chlubnovi ukázka deaktivace miny. „Němci v té době vymysleli trik, že mina měla zespodu druhé odpalovací zařízení,“ říká Pavel Chlubna s tím, že o této novince jeho prastrýc, ani ostatní nevěděli. Mina vybuchla a na místě zahynul nejen štábní kapitán Jiří Chlubna, ale celá jedenáctičlenná skupina ženistů.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
