Kočáry od koláře z Čechtic na Benešovsku jezdí i v Anglii nebo ve Vídni. Na kolařinu nedá sedmdesátiletý Jaroslav Slunečko dopustit - kopie

Pořád ještě existují lidé, kteří mají, jak se říká, zlaté české ručičky. Jedním z nich je Jaroslav Slunečko z Čechtic na Benešovsku. Je mu 70 let a je zřejmě jedním z posledních vyučených kolářů u nás, který pořád svoje řemeslo provozuje. Za sebou má desítky renovací historických vozů, ale taky výrobu jejich replik. Vidět je můžete nejen v Čechách ale i v Anglii nebo ve Vídni. 

„Všecko musí být úplně přesné. Na milimetry. Nejdřív si to musím namalovat, někdy si nějaké složitější tvary nejdřív vyřežu z mikrodřeva,“ říká ve svém království, v dílně. „Začal jsem se učit kolářem v roce 1954 ve Voticích,“ vzpomíná Jaroslav Slunečko a ukazuje svůj poznámkový sešit. „Knížky tehdy nebyly, to nám pan Kocura diktoval. Tady mám napsané například jak si spočítat loukoť,“ dodává.

Dílna koláře Jaroslava Slunečka z Čechtic

Svého pokračovatele ale nemá. „Tady se musí dělat „pazourama“ a do toho se nikomu dneska nechce,“ říká Jaroslav Slunečko. Přesto na kolařinu nedá dopustit a svoji dílnu prý hned tak neopustí.

V dílně Jaroslava Slunečka uvidíte i pozůstatek dřevěného patrového autobusu