Knihařská dílna v Okrouhlici váže staré časopisy i rodinné bible

Knihařstvím se zabývá přes 40 let, teď už ale jen několik dnů v týdnu. „Je to víceméně řemeslo pro radost, uživit se jenom tím nedá,“ řekl. Další zaměstnání má v Praze.

Dílna připomíná muzeum

Markova knihařská dílna v podkroví rodinného domu trochu připomíná muzeum. Nejstarší kolová řezačka papíru je přibližně stoletá, také další stroje jsou většinou předválečné. Knihař při práci ale využívá i počítačové programy. Knihy váže klasicky do plátna, ale i do kůže, nejčastěji vepřovice. Používá také umělé materiály, včetně imitace kůží. „Materiálů je nepřeberné množství,“ shrnul. Třeba myslivecký zápisník vázal do srnčí kůže se srstí, ve vazbě už využil i starou košili.

Řemeslo si nevybral

Obor knihař si Marek sám nevybral. „Chtěl jsem být veterinářem,“ uvedl. Protože ale tehdy kvůli svému zdraví nemohl dostat řidičský průkaz, na zemědělskou školu jít nemohl. A tak dostal na vybranou - mohl se učit prodavačem, holičem, zahradníkem, krejčím nebo knihařem. „Mě bylo jedno, co z toho budu dělat. Maminka řekla: Rád čteš, tak zkus tu knihařinu. Popadlo mě to během čtvrt roku,“ uvedl. Řemesla se už nepustil.

Průmyslová knihařina

Učební obor, který Marek absolvoval v Brně, byl zaměřený na průmyslovou knihařinu. Další věci se naučil od mistrů knihařů v Havlíčkově Brodě, kde nejdřív pracoval v podniku komunálních služeb a od roku 1979 v tiskárnách, které byly do privatizace součástí státního podniku Východočeské tiskárny. Postupně sháněl vybavení pro vlastní dílnu. „Na různé inzeráty, nebo co se kde rušilo,“ přiblížil Marek. Třeba zlatičku našel u původního majitele odloženou u uhlí. Získané stroje sám restauroval.

Práce pro knihovnu

Ve své dílně teď Marek váže staré i současné regionální noviny či sbírky zákonů pro krajskou knihovnu v Havlíčkově Brodě. Opravuje také knihy z jejího archivu vydané nejčastěji mezi roky 1900 až 1948. Přicházejí za ním rovněž lidé, kteří chtějí zachránit nějakou oblíbenou knihu.

„Starých knížek mi prošlo rukama spoustu,“ uvedl Marek. Například pro jednoho příbuzného dával do pořádku verneovky z 19. století. Byly tak cenné, že při přepravě zpátky k majitelům nechal tyto tři knihy pojistit na 150.000 korun. „Takové věci mě zajímají a dělám je rád,“ řekl.

Historickou hodnotu knihy je podle Marka ale potřeba včas rozpoznat, aby jí převazba neublížila. „Třeba druh vazby může být od nějakého extra knihaře. Já jí sice můžu dát do takového stavu, že bude vypadat pěkně, ale hodnota by mohla být pryč,“ uzavřel.