Ke břehu je to vždycky blíž než na dno, říká pasažérům lodník na výletní lodi Horácko

20. červen 2016

Ke břehu je to vždycky blíž než na dno, říká pasažérům lodník na výletní motorové lodi Horácko Milan Jahoda. „Dalešická přehrada je nejhlubší přehrada v České republice. A i při nejčernějších scénářích bychom stihli doplout ke břehu, než bychom se potopili. Což se doufám nikdy nestane. Ale na lodi jsou záchranné kruhy a také vesty pro každého pasažéra,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni.

Zažil někdy muže přes palubu? „Ne, to naštěstí ne, ale vzpomínám, že do vody spadlo asi dvouleté dítě. Připlouvali jsme k molu, na kterém stál tatínek se synkem, ale to při připlouvání lodi nikdo nesmí. Volali jsme, ať jdou na břeh, on se otočil tak nešikovně, že dítě do vody shodil. Ze břehu to viděla maminka, ta byla ve vodě snad dřív, než dítě, tak pro něj skočila. Bylo to na jaře, měli zimní oblečení. Maminka pro dítě náhradní měla, ale pro sebe ne. Museli jsme s kapitánem na lodi něco najít, ale dobře to dopadlo,“ vypráví Milan Jahoda.

Když kapitán potřebuje kávu, má po ruce pomocného lodníka

Loď je ženského rodu, takže je vždycky mladá, říká Milan Jahoda. „Naše byla vyrobena v roce 1957 v loděnicích v Rakousku na Dunaji, poté brázdila jezero nedaleko Salzburku, v roce 2009 ji převezli na Labe do Litoměřic a na podzim v roce 2011 jsme ji přepravili k nám na Dalešickou přehradu. Být lodníkem a kapitánem nebyl můj klukovský sen. Dostal jsem se k tomu díky kamarádovi, který se přihlásil do výběrového řízení na provozování lodní dopravy na Dalešicích. Šel jsem do toho s ním,“ krčí rameny lodník Milan Jahoda.

Na lodi se začíná od piky. Nejdřív se člověk stane pomocným lodníkem. „Jste k ruce, děláte pomocné práce. Vyvazujete loď, nakládáte kola, dáváte pozor na cestující, aby se jim nic nestalo. Když loď pluje, tak se nehoupe, na přehradě nejsou dlouhé vlny jako na moři, ale když je u břehu, tak se hýbe, molo se houpe. Na přehradě kolísá hladina, musíte zvedat lávku, pouštět ji dolů. Těch činností je dost, a když je potřeba donést kapitánovi kafe, tak to taky obstará pomocný lodník,“ směje se Milan Jahoda.

Sonar na zkoumání dna nemají, je to o zkušenosti

Na Dalešické přehradě si musí kapitán a jeho posádka dávat pozor především na měnící se úroveň hladiny. „Když je míň vody, u přístaviště v Hartvíkovicích, u autokempu je taková kosa, která, když klesá voda, vylézá. Mohli bychom tam uvíznout. Je to o zkušenosti, nemáme sonar, abychom mohli mapovat dno a ryby. Existuje sice jakási mapa, ale protože plujeme v létě i několikrát denně, už víme, kde je jaká mělčina, kde je jaké úskalí,“ vypráví Milan Jahoda.

Příliv a odliv na Dalešické přehradě neřídí příroda. V hrázi Dalešické přehrady je přečerpávací elektrárna. „Která upouští, jak potřebuje. Ten rozdíl může být až dva a půl metru, což je větší odliv než může být leckde u moře. Stane se, že vyplujeme, okruh trvá dvě hodiny a než se vrátíme, může být o metr, metr a půl vody méně, nebo více.“

Přistání a odplutí je při kormidlování nejtěžší

A co tolik skloňované sucho? „Loni v záři bylo o devět metrů vody méně, než je maximum přehrady. Poznáme to tak, že musíme převěšovat lávky a posouvat můstky,“ upozorňuje Milan Jahoda. A co je nejtěžší na řízení lodi pro 115 pasažérů? „Přistání a odplutí. Fouká vítr, jsou tam vlny, proletí tam nějaký člun. Odhadnout vzdálenost, rychlost, jak natočit kormidlo, není to úplně nejjednodušší,“ vysvětluje Milan Jahoda.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio