Když si prvně sednete k violoncellu, objímá se jako medvídek
Anna Čermáková je mladá, talentovaná violoncellistka. Se vší skromností vyprávěla o svých úspěších Hele Dvořákové ve středečním Dobrém dopoledni.
Úspěchy v soutěžích základních uměleckých škol, ale i jiných interpretačních soutěžích pod vedením učitelky Martiny Charvátové má tato dívka za sebou. Kdo ji k relativně velkému nástroji přivedl? Byl to bratr, směje se: „Brácha hrál na violoncello a na kytaru a já chtěla hrát na to samé. Tak jsem taky hrála na kytaru a cello.“
Velké ruce
Začíná-li dítě hrát na cello, mělo by mít správě veliké ruce, pokračuje mladá hráčka: „Já musela půl roku čekat, neměla jsem ještě tak velké ruce, abych to zvládla. A když si poprvé sednete k tomu nástroji, objímá se jako medvídek, abyste byli uvolnění, přirození.“
Líbený, měkký zvuk
Zvuk samotného nástroje je v podstatě jedna velká věda. Měl by být líbezný a zároveň měkký. „Jsou nástroje, které zní dobře u ucha, ale v koncertním sále ne. Vybírala jsem si ze dvou nástrojů u pana houslaře, nakonec asi po měsíci jsem zvolila jeden, který krásně zní, a jsem s ním nesmírně spokojená.“
Celý rozhovor si poslechněte v přiloženém audiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
