Když loutky Vlastínového divadla dosloužily, skončily v kufru na půdě. Jejich autorka jim ale dala nový život

„My jsme zpívali a ten čas jsme si tak užívali, že jsme ty kramářské, ale vlastně folkové písničky začali kreslit,“ říká výtvarnice. Po návratu domů v ní telčská atmosféra zůstala a začala vyrábět loutky. „Tak jsem si tady našla takový veliký prádelní koš a starý kočárek. Vzala jsem z něj ty kolečka a na to jsem dala ten koš. Tomu jsem přidělala madlo a na tom koši šlo celé divadlo rozložit. A uvnitř jsem měla i spacák a všechno na přežití 14 dnů v Telči,“ vzpomíná na začátky stínových loutek.

10 fotografií

Název divadla vznikl zkrácením. „Zvažovala jsem název, napsala jsem si Vlastino stínové divadlo. Ale to bylo hrozně dlouhé. Tak vzniklo Vlastínové divadlo,“ usmívá se umělkyně. Loutky potom fungovaly v Praze, dělaly radost nejen ve spojení s písničkami, ale i v příbězích beze slov. „Kdysi jsem hrála pro děti příběh na písničku, kterou jsem zahrála na flétnu, Krásná růže v sadu kvetla. Těm dětem byly tak tři roky, a bylo úžasné, jak se zklidnily. Já jsem to nečekala. Ta panenka hýbala jenom jednou rukou, ale pak se scéna mění, je tam růže, není tam růže, je tam panáček, pak ona spí, on vleze oknem, dá tam tu růži, pak růže zvadne, tak ona pláče, a ty děti byly úplně potichu a jenom sledovaly tu atmosféru,“ vypráví Vlasta Pechová s nadšením.

Loutky nakonec skončily v kufru na půdě rodinného domu v Josefínské Huti na Pelhřimovsku. „A mně těch loutek bylo líto, tak jsem se rozhodla, že je na plátno našiju, že udělám takovéhle obrazy. Ty obrazy jdou stále prosvěcovat, a některé jejich části se stále hýbají,“ ukazuje nově vzniklá výtvarná díla, která už zažila několik výstav a na další se chystají. K nim přibydou i zcela nová díla, která Vlasta Pechová právě teď tvoří, a dala jim název Čtveráčci - živé tvory vkresluje do přísné geometrie čtverců. Tvorba provází Vlastu Pechovou celý život: "„Od malinkata jsem chtěla tvořit. Od pěti let jsem byla na základní umělecké škole, kam mě vzali s předstihem. Maminka to domluvila, protože já jsem hrozně chtěla.“ Umění se pak věnovala i na střední i vysoké škole.

V létě se jí nejlépe tvoří v malé osadě Josefínská Huť na Pelhřimovsku, kde má její rodina kořeny. Vrací se sem za klidem a inspirací. Většinu roku totiž pracuje v Praze, protože výtvarná tvorba není její jediná činnost. „Když mi bylo šestnáct, sedmnáct, tak jsem si ještě přibrala pohyb, který mi chyběl. Moje hlavní činnost je, že učím taiči, učím v Praze, ale mám i pár žáků tady na Pelhřimovsku,“ uzavírá Vlasta Pechová.