Kde beru energii? Z těch dětí, usmívá se Helena Nosková. Sbor Slunko v Třebíči vede čtyřicet let

V třebíčském sboru Slunko zpívají desítky dětí – od tříletých ze školek, až po maturanty. Sbormistryně Helena Nosková jej založila v roce 1978, protože jí zpívání s dětmi chybělo.

„Narodila jsem se sice tady, ale později jsem žila deset let v Karviné. Když jsem se sem vrátila, tak mně po karvinském Permoníku, který jsem tam zakládala a který měl loni padesát, to chybělo a měla jsem potřebu se sborovým zpěvem pokračovat. Posbírala jsem děti z mateřských škol, aby mě nikdo nemohl nařknout, že beru talentované děti základním školám, a ty jsem si vychovala,“ vzpomíná Helena Nosková s úsměvem.

Na tehdejší výzvu přišla stovka dětí. Takové množství paní Helena nečekala a nakonec vybrala asi polovinu. Jak děti rostly, nechtělo se jim se zpíváním končit a sbormistryně také nechtěla zůstat jen u dětského repertoáru, a tak vznikly i sbory pro větší děti. Dnes ve sboru zpívají tři věkové skupiny – malá Sluníčka z mateřských školek, větší Sluníčka od šesti do dvanácti let a sbor Slunko pro zpěváčky do jedenácti až do devatenácti let.

První Třebíčské srdíčko dostala Helena Nosková za práci s dětmi

„Dřív to bylo jednodušší,“ zamýšlí se Helena Nosková nad porovnáním dětí před čtyřiceti lety a dnes. „Nebylo to tolik lákadel pro děcka, kdy mohou jenom konzumovat a nemusejí nic vytvářet a na něčem pracovat.“ Sbor, kterým prošlo na pět tisíc dětí, ale udržela celé čtyři desítky let. „Těm, co začínali, je dneska tak pětačtyřicet, padesát let,“ směje se. Po celou dobu jej vede bez nároku na odměnu a s radostí proto přijala novou cenu – Třebíčské srdíčko. Vymysleli ji v Třebíči pro lidi, kteří pracují s dětmi jen pro radost.

Helena Nosková, zakladatelka pěveckého sboru Slunko Třebíč


„Sbormistři v republice si ťukají na hlavu, že jsem blázen, že jsem to udržela tolik let. My nejsme pod žádnou hudebkou, pod ničím. Rodiče platí příspěvky, z toho platím nájem, kostýmy, výlety. Teď jsem k 40. výročí vymyslela, že uděláme jeden velký zájezd. Vybrali jsme velký festival, na který jsme nikdy nedosáhli, protože je hodně drahý, a jedeme do Amsterodamu,“ vypráví Helena Nosková.

Slunko se na festivalech líbí

Kdykoli se sbor dostane do zahraničí, má podle sbormistryně velmi hezké ohlasy: „Ve Francii to bylo úplně úžasné, protože tam lidi stáli u východu a čekali na děti, chtěli podepisovat cédéčka, jak byli fantastičtí. Dostali jsme krabici sušenek a dopis, jak jsme byli vynikající a že musíme přijet. Bylo to fajn v Itálii i v Rakousku. My když jezdíme ven, tak jezdíme za mými bývalými zpěvačkami, jedna z nich je právě v tom Holandsku, a jedna je v Rakousku. Tam jsme měli svůj sólový koncert ve Stephansdomu, což se žádnému českému sboru ještě nestalo,“ říká Helena Nosková dojatě.


Zpívání dětí, zkoušky sboru i koncerty ji nabíjejí, přesto, že ji tu a tam trápí zdravotní potíže. „Já někdy skuhrám, ležím, ale když přijdu na zkoušku a ta se povede, nebo když se nám zdaří koncert, kdy máte pocit, že to, co vysíláte, že se vám vrací, tak to strašně člověka nabíjí. To už se mě jeden spolužák ptal, proboha tě prosím, kde bereš tu energii, já jsem už úplně mimo v našich 75 letech a já jsem mu vysvětlila, že ji čerpám z těch dětí.“

autor: dak
Spustit audio