Každý může tančit! Festival KoresponDance představí třicítku místních obyvatel v tanci, kde na věku, ani zkušenostech nezáleží
Že tančit může každý, dokazuje mezinárodní taneční festival KoresponDance každý rok. Během letošního ročníku bude ve Žďáře nad Sázavou slavnostně otevřeno nové kulturně kreativní centrum HUB 800 a vše zahájí tanec, na kterém se podílí tři desítky dobrovolníků.
Od dubna do července 2026 se 35 žen a mužů různého věku ze Žďáru a okolí účastnilo pravidelných zkoušek pod vedením českých choreografů Hany Turečkové Polanské, Agáty Jarošové Perez a Viktora Černického. Výsledkem je taneční inscenace procházející prostorami zámku, od prvního nádvoří přes Pivovarský dvůr až po druhé nádvoří.
Tanec má název INSANE a pochází z dílny francouzského choreografa Albana Richarda, který jej uvedl už v několika městech, pokaždé s místními obyvateli. „INSANE jsme předvedli v Normandii a v několika městech v Litvě – Kaunas, Klajpeda, Vilnius. A když přijela Marie Kinski do Litvy, kde představení viděla, hned řekla – tohle prostě MUSÍME udělat ve Žďáře,“ směje se Alban. „Pro mě to je pokaždé otázka toho, jak do tance zahrnout každého, ve smyslu každé tělo – mladé, staré, malé, velké, i handicapované, zkrátka všechny, lidi, kteří nejsou profesionální tanečníci, protože mám rád, když objevují proces vzniku takového tance. Je to vlastně demokratický proces, kde každý má svou osobnost, způsob vyjádření, ale výsledek vytvoříme všichni dohromady.“
Alban Richard svou choreografii ve Žďáře nad Sázavou v dubnu představil a mezitím se skupinou pracují tři další choreografové - Viktor Černický, Hana Turečková Polanská a Agáta Perez Jarošová a dvě asistentky, studentky tance Magda Vykydalová a Lada Jasanská. Zamýšlí se nad tím, jak v tomto tanci jde o rovnocenné setkání, které nese otisk konkrétního místa a konkrétních lidí. Jak se cítí v roli zprostředkovatelů nápadů a myšlenek jiného choreografa? „Pro mě je to zajímavá role, protože jsme takoví mediátoři těch ideí. Připomíná mi to, jako když někdo překládá, že to dílo nám úplně nepatří. A my hledáme cestu, jak ho přeložit od toho autora těm tanečníkům netanečníkům,“ přemýšlí Viktor.
Hana Turečková Polanská pracuje se skupinami seniorů, dětí, netanečníků běžně: „Je to zároveň v tom současném tanci nový trend, že se tanec dostává do společnosti skrze práci s komunitami.“ A tanečnice Agáta dodává: „Připadá mi úžasné, že máme stejný cíl, víme jak to přibližně má vypadat a společně si hledáme tu kreativní cestu.“ A jak se jim pracuje s různorodou skupinou? „Mně hrozně dobře, protože to dílo je udělané tak aby ho mohli tančit všichni, a abychom zažívali jako obyčejní lidé to propojení skrze tanec,“ říká Hana a Viktor se přidává: „Ta virtuozita tance je možná právě v tom, že každý z nás může tancovat, kde nejde o to, kdo jak vysoko zdvihne nohu, ale o to, jak se celá ta skupina dokáže přizpůsobit jedinci.“
Jaký je výsledek společné tvorby, tedy padesátiminutový tanec INSANE, uvidí návštěvníci zahájení festivalového víkendu KoresponDance ve Žďáře nad Sázavou v pátek 17. července v 17 hodin.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
