Každý máme nějaký svoje koníčky, říká horolezec Michal Kalhotka z Třebíče. Chystá se na Manáslu bez kyslíku a doprovodu
Michal Kalhotka se chystá na 8163 metrů vysokou Manáslu. Chce ji zdolat bez přídavného kyslíku a sólo. Výstup navíc spojí s podporou charity.
Osm tisíc metrů nad mořem už není jen otázkou fyzické kondice. Horolezec Michal Kalhotka z Vysočiny se v září vydá na Manáslu, osmou nejvyšší horu světa vysokou 8163 metrů. Jeho cílem je výstup bez přídavného kyslíku a sólo.
K osmitisícovce ho přivedl předchozí úspěšný výstup na Aconcaguu, kterou zvládl rovněž sám a bez kyslíku. „Říkal jsem si prostě, že 7 tisíc není 8,“ popisuje okamžik, kdy začal přemýšlet o další výzvě. Manáslu si vybral jako střední cestu mezi čtrnácti osmitisícovkami.
Na Aconcaguu si zároveň vyzkoušel, co s člověkem udělá dlouhý pobyt ve vysoké nadmořské výšce. „Poznal jsem spoustu nových věcí, jak na člověka působí nadmořská výška, mráz, jak se chovat, kdy chodit spát, kdy stávat,“ vzpomíná.
Příprava na Manáslu je pro něj už několik měsíců každodenní rutinou. Běhá, chodí se zátěží a doma spí v hypoxickém stanu, který simuluje podmínky ve vysoké nadmořské výšce. „Lidé, kteří mě znají a ví, jak to mám doma postavené, tak říkají, že jsem blázen,“ směje se.
Samotnou expedici absolvuje společně s týmem zkušeného horolezce Jana Trávníčka. Do základního tábora půjde skupina společně, poté se Kalhotka vydá na vrchol vlastní cestou. V osmitisícové výšce podle něj rozhoduje každý kilogram, proto bude spoléhat především na sušené jídlo, energetické tyčinky a gely.
Výstup navíc spojí s charitativní sbírkou pro organizaci Na počátku, která pomáhá těhotným ženám a maminkám v tísni. Na vrchol se Kalhotka těší, zároveň ale ví, že rozhodnutí otočit se může být tím nejdůležitějším. „Když člověk nic necítí nebo se počasí kazí, tak je potřeba rychle vyhodnotit situaci a opravdu se otočit dolů,“ dodává.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.