Každý máme nějaký svoje koníčky, říká horolezec Michal Kalhotka z Třebíče. Chystá se na Manáslu bez kyslíku a doprovodu

21. srpen 2026

Michal Kalhotka se chystá na 8163 metrů vysokou Manáslu. Chce ji zdolat bez přídavného kyslíku a sólo. Výstup navíc spojí s podporou charity.

Osm tisíc metrů nad mořem už není jen otázkou fyzické kondice. Horolezec Michal Kalhotka z Vysočiny se v září vydá na Manáslu, osmou nejvyšší horu světa vysokou 8163 metrů. Jeho cílem je výstup bez přídavného kyslíku a sólo.

K osmitisícovce ho přivedl předchozí úspěšný výstup na Aconcaguu, kterou zvládl rovněž sám a bez kyslíku. „Říkal jsem si prostě, že 7 tisíc není 8,“ popisuje okamžik, kdy začal přemýšlet o další výzvě. Manáslu si vybral jako střední cestu mezi čtrnácti osmitisícovkami.

Manaslu 2011

Na Aconcaguu si zároveň vyzkoušel, co s člověkem udělá dlouhý pobyt ve vysoké nadmořské výšce. „Poznal jsem spoustu nových věcí, jak na člověka působí nadmořská výška, mráz, jak se chovat, kdy chodit spát, kdy stávat,“ vzpomíná.

Příprava na Manáslu je pro něj už několik měsíců každodenní rutinou. Běhá, chodí se zátěží a doma spí v hypoxickém stanu, který simuluje podmínky ve vysoké nadmořské výšce. „Lidé, kteří mě znají a ví, jak to mám doma postavené, tak říkají, že jsem blázen,“ směje se.

Samotnou expedici absolvuje společně s týmem zkušeného horolezce Jana Trávníčka. Do základního tábora půjde skupina společně, poté se Kalhotka vydá na vrchol vlastní cestou. V osmitisícové výšce podle něj rozhoduje každý kilogram, proto bude spoléhat především na sušené jídlo, energetické tyčinky a gely.

Výstup navíc spojí s charitativní sbírkou pro organizaci Na počátku, která pomáhá těhotným ženám a maminkám v tísni. Na vrchol se Kalhotka těší, zároveň ale ví, že rozhodnutí otočit se může být tím nejdůležitějším. „Když člověk nic necítí nebo se počasí kazí, tak je potřeba rychle vyhodnotit situaci a opravdu se otočit dolů,“ dodává.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.