Každý malý úspěch nás obrovsky podpořil, vzpomíná na své začátky v pivovaru Stanislav Bernard

Ruina s nepotřebnými zásobami nakonec vyšla na celkových 52 miliónů korun. „Sehnat ty peníze byl horor, a to jsme na to měli měsíc. Dneska by se takové peníze za tak krátkou dobu ani sehnat nedaly,“ zamýšlí se Stanislav Bernard. Díky shodě mnoha šťastných okolností se peníze dva dny před vypršením limitu podařilo sehnat, ale celá částka byla převedena státu.

První várka piva

Podnikat začali s další, mnohem menší půjčkou, aby mohli uvařit první várku piva. „Nejdříve jsme si museli říct, jak to pivo bude chutnat. A protože jsme nechtěli stejné, jako jsou jihočeská piva, která jsou sladší, dohodli jsme se na hořkém ležáku,“ vzpomíná dále majitel rodinného pivovaru Bernard.

První hospoda

S novým pivem museli objíždět hospodské a pivo nabízet, vylepšit mu pověst pokaženou z dob státního podniku. „Najednou jsme získali první hospodu, a to člověku dodávalo sílu. Moje psychika funguje tak, že mě to pokaždé obrovsky nakoplo, protože tehdy nám lidé z oboru pivovarnictví předpovídali několik měsíců. Jenže my jsme si to nepřipouštěli,“ usmívá se.

Ve vodě je čpavek, co s tím budete dělat?

Na dobu úplných začátků vzpomíná Stanislav Bernard jako na permanentní krizové řízení, kdy se oceán problémů řešil krok po kroku od prvního dne. „Najednou do těchhle dveří přiběhl chlap v montérkách, v ruce držel ampuli s fialovou tekutinou a volal na nás – ve vodě je čpavek, co s tím budete dělat? A my jsme samozřejmě vůbec netušili, co s tím budeme dělat! Ovšem to měl vědět on, on nás totiž zkoušel, co jsme to za pásky, kteří si koupili pivovar. A takhle jsme hasili všechny požáry, a do toho jsme měli tu vizi,“ vypráví Stanislav Bernard s úsměvem.

Další zážitky si poslechněte v přiloženém audiu.