Každý, kdo dělá ohňovou show, se někdy spálí. Synům Bouře z Golčova Jeníkova to ale nevadí

12. květen 2022

Žonglování nebo točení hůlkami už je samo o sobě dost náročné. Když se ovšem konce tohoto náčiní navíc zapálí, už jde o opravdové umění. 

Ve tmě je pak vystoupení s hořícími rekvizitami velice efektní a u diváků má úspěch. Synové Bouře vznikli z dnes už neexistující šermířské skupiny Baroni. 

Synové Bouře

Na společné začátky vzpomíná vedoucí skupiny Martin Kupčík. „Baroni se rozpadli, ale mě, bráchu a moji ženu to bavilo, protože už tenkrát jsme točili a já jsem začal díky strejdovi plivat oheň. Chtěli jsme tenkrát vystupovat jako nejvíc tvrdí Vikingové jmenující se Synové Bouře a brali jsme to hrozně ze srandy. Ze srandy to zůstalo, ale začali se k nám přidávat lidé vesměs z rodiny. Děvčatům ten název nevadí,“ směje se Martin řečený Macek. 

Náčiní má různé tvary – tyčky s hořícími konci, bugengi jsou zahnuté tyče, dále velká tyč s rozdělenými konci, které se říká dragonstaf, ohnivé vějíře s pěti cípy nebo oblíbené poi na řetízku. Na koncích je kevlarové vlákno, které se namáčí do lampového oleje. Ten vydrží hořet asi tři minuty, tedy obvyklou délku jednoho čísla v sestavě při vystoupení. 

Na konci se musí hasit

„Když někam jedeme, ptám se, jaké tam je zázemí, co se týká elektriky kvůli hudbě a co se týká vody. Většinou nám na hašení stačí velký hadr, který se celý namočí,“ říká Martin. Hašení musí být dokonalé, protože všechny věci se po vystoupení nakládají do auta. 

Trénink obvykle stačí jednou týdně, kdy se členové skupiny učí nové triky, čísla a zkoušejí hotové sestavy na vystoupení. Náčiním se točí nanečisto, dokud se prvek nenaučí, pak se zapaluje. Po jak dlouhé době, to je individuální. „Měli jsme tady lidi, kterým jsem to zapálil po třech týdnech, protože jsem viděl, že jsou šikovní, ale taky po dvou letech, a pak se ukázalo, že se bojí ohně,“ zamýšlí se Macek. 

Popálení si zažili už všichni přítomní na tréninku – Iva, Anežka, Danča, Janča, Maty i nejmladší Adam. „Mně jednou chytly vousy, takže jsem se oholil ohněm, ale příjemné to nebylo, protože v tu chvíli se nemůžete nadechnout“ vzpomíná Martin. 

„Strach úplně nepřejde nikdy, ten respekt z ohně je tam pořád. Bez toho to asi úplně nejde,“ shodují se Synové Bouře.

Spustit audio