Kartouzské kočky kdysi chytaly myši v klášterech. Teď vyhrávají soutěže krásy

Marie Vítková toužila po kočce už od dětství. Přesto bylo její první zvíře pes. Svého ale přece jen dosáhla a dnes chová modré kartouzské kočky, které na výstavách sbírají jedno ocenění za druhým. „Je to francouzské starobylé plemeno, které vychovali mniši kartuziáni. Používali je na kožešinu a lov krys. Nejsou ještě moc rozšířené, protože jsou jenom modré, jinou barvu nemají,“ říká Marie Vítková a dodává, že kartouzské kočky mají zlaté oči. Koček se po domě prochází, protahuje nebo polehává osm. Z toho sedm kartouzských.

Když chcete, aby kočičí domácnost nepáchla, musíte třikrát denně čistit záchodky

Říká se, že kde je hodně koček, tam to nevoní. Marie Vítková dokazuje, že když se o kočky dobře staráte, nemusí to tak být. V jejím domě nic cítit není. Chce to ale své. „Musíte mít dostatečné množství záchodků, které třikrát denně čistím, protože když je nevyčistíte, tak to bude cítit a ty kočky vám budou čurat vedle záchodku. Nebude se jim líbit, že je špinavý,“ vysvětluje chovatelka. V předsíni jejího domu je záchodků několik, stojí tam vysoké škrabadlo s pelíšky, misky a fontánky s vodou.

Nepotřebuji budík, spolehlivě mě vzbudí kočky

Za péči se pak kočky odvděčují přátelstvím. „Ráno mě kočky chodí budit, abychom nezaspaly, aby dostaly jídlo. Vůbec nemám budík. Nepotřebuji ho. Některé se mnou spí v posteli,“ usmívá se Marie Vítková a hladí kočku na klíně. Mně přijdou všechny stejné, ona ale spolehlivě pojmenovává jednu po druhé. Každá má své zvyky, pohyby nebo chutě. Volná výchova to tady ale samozřejmě není. „Když jsem nechtěla, aby mi lezly na linku, musela jsem je to odnaučit,“ říká Marie Vítková s tím, že nikdy kočku nesměla plácnout rukou. „Vždycky jen novinami nebo utěrkou. Ona by si to pamatovala a byla pak agresivní,“ vysvětluje.

Kočkám je jedno, že mají medaili. Pyšná jsem já

Špatné zkušenosti si kočky pamatují i mezi sebou. „Měli jsme kočičku, teď je u sestry. Tu neměly rády. Zavinila si to sama nechtíc. Skočila, bylo tam kotě a skočila na něj, aniž by si ho všimla. Kotě zakřičelo a od té doby bylo zle. Ať šla kam šla, pořád se za ní plížily, neustále ji napadaly,“ vzpomíná.

Kartouzské kočky Marie Vítkové vyhrávají jednu výstavu za druhou a dovezly nejvyšší ocenění, kterých lze dosáhnout. „Kočkám je to jedno, že mají medaile. Já jsem pyšná, že mám nejhezčí kočky,“ říká chovatelka.

Kočka kartouzská|foto: Irena Šarounová