K rozkvětu Jihlavy ve čtrnáctém století pomohly židovské půjčky. Úroky prý byly nízké

„Trvalé osídlení máme doložené k roku 1345 přímou listinou markraběte Karla, pozdějšího Karla IV. ,“ říká jihlavský průvodce Marek Skřivánek. Tehdy bývalo židovské město v blízkém okolí dnešní Židovské ulice. Přesnou podobu si můžeme už jen těžko představit, protože na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století byla značná část zástavby asanována. Ve čtrnáctém století byla doba konjunktury a Jihlava stavěla nebo opravovala domy i sakrální stavby. Právě na to se hodily půjčky židovských obchodníků. „Podle knih byly ty úroky poměrně nízké. Ale měli tam zástavu majetku a tu případně tvrdě vymáhali,“ dodává průvodce.

V patnáctém století byli Židé z města vykázáni. A ještě v osmnáctém století například mohli vstoupit do města pouze v období výročních trhů a pouze do zavření bran. „Jediná možnost, kde mohli přespat, byla v dnešním Dělnickém domě. Kde měli vyhrazenou modlitebnu, židovskou kuchyni,“ říká marek Skřivánek s tím, že tato modlitebna byla nejstarší po původní synagoze, která údajně mohla stát v místech křížení ulic Mrštíkovy a Matky Boží. 

Ve druhé polovině devatenáctého století byli Židé svobodnými občany se všemi právy. V místech dnešního parku Gustava Mahlera vyrostla synagoga, a rabinát sídlil v Benešově ulici číslo 30. „Ve druhém patře bydlel poslední rabín doktor Arnold Grünfeld,“ dodává jihlavský průvodce Marek Skřivánek.