Jihlavští fotbalisté Sokola Bedřichov slaví 100. narozeniny. Zahráli si i se Spartou

Patří také do vzpomínek spousty kluků, chlapů a dědů. I když hřiště ani vybavení nedosahovaly dnešních kvalit, fotbal hráli všichni s nadšením.

Na zápasy na kolech a první hřiště

„Sokol Bedřichov jsem poprvé potkal v devíti letech. Chodili jsme s panem Ettlerem cvičit,“ vzpomíná Vladimír Kocmánek, který fotbalu zasvětil celý život. Když pak od roku 1961 trenér Ladislav Ettler vedl fotbalové žákovské družstvo, patřil k němu i Vladimír Kocmánek. „Jezdil s námi vlakem, autobusem, ale i na kolech jsme jezdili na zápasy,“ dodává s úsměvem.

První fotbalové hřiště měli bedřichovští u bývalé restaurace Na Růžku. Dnes se podle ní jmenuje už jen autobusová zastávka. „Potom bylo hřiště u cihelny, velký zhruba 80 x 50 metrů,“ říká Vladimír Kocmánek s tím, že na Bedřichově bývala jílovitá zem a dvě cihelny. 

„Ve 30. letech vzniklo hřiště naproti restauraci Točna, kterou vlastnil pan Emil Znojemský.“ Toto hřiště, které bylo dlouho škvárové, funguje dodnes. Současné hřiště v Sokolovské se začalo stavět koncem 70. let minulého století a první mistrovské zápasy se na něm hrály v roce 1981. „Taky to bylo místo po vytěžené hlíně, bylo tady smetiště.“

Sparta Praha

V 80. letech přišel do Sokola Bedřichov i dnešní trenér Karel Jambor. „Mě taťka dovedl do přípravky k panu Kocmánkovi. Támhle u plotu nás stálo čtyřicet, padesát. Trénovali jsme s nadšením na škváře, na písku, bylo nám to jedno,“ vzpomíná.  „V roce 1982 jsme si pozvali ligovou Spartu, naše áčko s ní hrálo. Výsledek není podstatný, ale sláva to byla velká,“ přidává vzpomínku Vladimír Kocmánek. 

100. narozeniny se budou na Bedřichově slavit ve velkém. 18. června jim přijedou přímo na hřiště v Sokolovské ulici gratulovat osobnosti jako Karel Poborský, Vladimír Šmicer nebo herci z Okresního přeboru. K výročí také fotbalisté vydávají publikaci, která mapuje historii klubu. 

Celý výtěžek z jejího prodeje věnují vážně nemocné Elence Schönbergerové z Čechočovic u Třebíče.