Jihlavští dobrovolníci chodí za pacienty se psy, kočkami i králíkem. Pomazlení vítají i sestry
Dobrovolníci při jihlavské nemocnici letos za svou činnost získali prestižní ocenění ministerstva zdravotnictví.
Porota vyzdvihla práci koordinátorů a především samotných dobrovolníků, kteří pacientům nemocnice zpříjemňují pobyt. Velmi oblíbené jsou návštěvy se zvířaty.
„Měla jsem tady dceru, a když jsem byla u ní na návštěvě, šla jsem kolem kaple, a měli tam letáček, že hledají dobrovolníky, kteří by dělali společnost pacientům," vzpomíná na začátek své dobrovolnické práce Veronika Došková. Na letáčku si také přečetla, že dobrovolníci mohou k pacientům chodit i s pejsky. Zpočátku chodila se zkušenou dobrovolnicí a potom i ona složila potřebné zkoušky.
Veronika Došková mimo jiné dochází i za panem Jůzou, který se léčí na onkologickém oddělení. Fenku Angie nadšeně vítají i sestry. „Lidi jdou rádi, že nějaký zvířátko přijde. měli jsme tady i králíka, kočku. A my jsme samy rády, že přijdou. Pomazlíme se," říká staniční sestra Eva Zeithamová. Fenka dostává napít a dobrovolnice si bere čisté prostěradlo, které se podkládá pod psa, když leží na posteli.
Pan Jůza už Angie zná a těší se na ni. „Dneska je tu potřetí za mnou. Jsem moc rád. Je to příjemný se potkat, pomazlit," říká a hladí psa po hlavě. „Je taková hodně klidná," říká Veronika Dušková a odměňuje fenku dobrůtkami z kapsičky u pasu. „My jsme vždycky měli nějaké psy. Tatínek byl myslivec," vysvětluje pan Jůza svou lásku ke psům. V nemocnici ho dobrovolnice vozí i do kaple. „Po mši svaté mě zase veze nahoru, tak si stihneme trošku popovídat. To je fajn," dodává.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.





