Ještě před pár desítkami let praly hospodyňky na valše a žehlily nahřívací žehličkou. Elektřinu k tomu nepotřebovaly
Předvánoční čas je spojený nejen s pečením cukroví a sháněním dárků, ale i s úklidem domácností, praním a žehlením. Dnes k tomu máme spoustu elektrických a mnohdy i počítačem řízených pomocníků. Pojďme ale zavzpomínat na doby zas ne tak dávno minulé.
V depozitáři velkomeziříčského muzea jsou uložené i pomůcky, nářadí a mechanické přístroje, které naši předkové používali v domácnosti. Například praní na valše dnes známe často jen z filmových pohádek, ale možná by se mnohde na půdě ještě dnes nějaká našla.
Valchy bývaly plechové, smaltované, dřevěné, ale třeba i mramorové. „Šlo hlavně o to, aby se špína narušila. Jezdilo se po těch vroubcích,“ říká muzejnice Lucie Pavelcová. Před valchou chodily pradlenky k řece, kde do prádla tloukly tak dlouho, až špína pustila. „To je takzvaný tlouk, tím se prádlo tlouklo,“ ukazuje na dřevěnou palici, která připomíná pomůcku tesaře.
První elektrické pračky se objevily na začátku dvacátého století, ale tehdy si je mohli dovolit opravdu jen ti nejmovitější. Mechanické praní přetrvávalo ještě dlouho, objevovaly se ale pomůcky, které práci usnadňovaly. „Takzvaná zvonová pračka neboli zvon na praní,“ představuje Lucie Pavelcová jednoduchý ruční plechový nástroj. Je složený ze dvou částí, mezi kterými je pružina. Vzdáleně připomíná dnešní gumový zvon na uvolňování odpadu a má i podobný princip založený na podtlaku. Prací zvon hospodyně posunovala v neckách po prádle, stisknutím vytvářela podtlak a tím se uvolňovala špína.
Elektřina hospodyňkám usnadnila i žehlení. Do té doby používaly žehličky, které byly závislé na nějakém topeništi. První těžké žehličky se plnily žhavými uhlíky, a když je chtěla žena rozdmýchat, musela žehličkou mávat. Mnohem bezpečnější pak byly žehličky, do kterých se místo uhlí vkládalo nahřáté želízko.
A ještě naše babičky a prababičky si pamatují žehličky, které se musely nahřívat na kamnech. „Hospodyňka na kamnech nahřívala jednu část, pak přicvakla rukojeť a mezitím se jí nahřívalo další želízko,“ popisuje Lucie Pavelcová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
