Ještě neuběhnul rok a jsem zase tady!
Radek Jaroš je v základním táboře. Podařilo se mu zprovoznit techniku a napsat nám první email. Text je redakčně upraven.
Tentokrát nechci na žádnej z vrcholů, který se tyčí (vlastně jsou skrytý ) nad největším táborem světa. A hlavně, tentokrát tady nejsem sám. S Trávou máme v úmyslu jenom se tady aklimatitovat, nabrat vejšku, přespat alespoň dvě noci v CIII - 7 300 m a potom co nejrychleji na Annapurnu.
Tenhle plán mě napadl, když hrozilo, že na Anču pojedu úplně sám. Měl jsem větry z toho, že se budu jedinej pohybovat ne zrovna bezpečnou trasou ledopádů severní stěny. Jsme dva a tak je veseleji a navíc podle všeho na Annapurně oproti loňsku je dost živo. Na předevčerejšek byl dokonce hlášenej pokus o vrchol - nevyšel. Vím to dobře, měl to být jeden z bratrů Mingmy, šéfa agentury, která nám dělá servis. Ale taky to vypadá že lidi kteří tam jsou teď se přesunou sem a budou se pokoušet o Everest a nebo Lhotse a my s Trávou tam budeme zase osamoceni, ale to ukáže až čas, nemá cenu teď řešit.
Cestu sem jsme měli trochu komplikovanou, tolikrát jsem snad nikdy na expedici nepřebaloval. Doma, na letišti v Praze, v Kathmandu na hotelu na Annapurnu a na Lhotse, na letišti do helikoptery, v Lukle znova... Do Lukly se kůli počasí několik dnů nelítalo a tak jsme nakonec vzali vrtulník, protože nás tlačil čas. A podle všeho se ten den otočilo počasí a s ním odletělo i hodně letů...:-(
Ale my jsme konečně mohli k naší "mezihoře". Šlo s náma i osm trekařů, který jsme postupně pro různý nemoci - (nejvíc náběh na vejškovku) zanechávali cestou. Ale nebojte, jsou v pořádku. Do BC jsme dorazili jen Tráva, jeho Mirča a já co by dozor nad děckama. To bylo včera, dnes šel Tráva dolu setkat se s ostatníma, vrací se večer, zítra chceme do CII.
V KTM se mě chytila bolest zad - a dost vydatná. Na osmy se leze blbě v předklonu. Ale Kristina coby šikovná lékařka a specialistka na horskou medicínu a výškovou nemoc mě vybavila dobrou lékárnou. Rozhodla se zkoumat vliv výšky na jedince. Podcenila ale element druhu Yeti a tak to má teď z první ruky.
Mimochodem, během jednoho z čekání na odlet v letištní hale jsem vyplnil první část testů k výzkumu toho jak se z člověka stane horolezec a z horolezce vlivem vysoké nadmořské výšky dement. (vypadá to na uzavřenej kruh). Podle jistých teorií totiž vlivem nedodtatku kyslíku v "zóně smrti" dochází k nevratným změnám na mozku. A tak je ze mne laboratorní krysa. Další testy by jsem měl dělat nad 7 000 m a potom doma už s tím zbytkem sedý hmoty. Původní tvatr je zachycen magnetickou rezonanci a posléze se porovná se skutečností. Zatím mě to trochu (teda snad) myslí, ale napadají mě divný myšlenky jak kráčím nahoře tou nádhernou zemí.
Z Dingboche jsme nastoupali na hřeben, dočetli jsme se totiž že jde odtud vidět Makalu - bylo a měl jsem krásnej pocit, že jsem viděl zase osmu, která mne kdysi pustila nahoru. A nádherně jsme viděli pilíř, kterej lezli Čechoslováci jako jeden z prvních výstupů v Himálaji. Klobouk dolu před Váma chlapi!!! Potom jsme sami tři traverzovali svahem a je to fakt skvělej pocit vysoko v horách. Svoboda, volnost, nádhera...! Nad náma kroužili orli a někde nahoře...?
Baťoh mám trochu těžší, než by jsem chtěl, ale xtým přebalováním jsem přišel o bezpečnej obal na můj ntb, nenašel jsem odvahu notebook po loňský zkušenosti svěřit nosičům. A protože krom věcí na sebe a potravy nesu i spacák, ale pár kilo zabere i fotovýbava. Každou chvíli by se měl rozběhnout alespoň na zkoušku můj novej e-shop - www.horydoma.cz, a i když jsme před odletem Radkou Večeřovou - děkuju a s klukama na webu udělali hodně práce, nejsou tam veškerý fotky z mých expedic. Musíte počkat až se vrátím. A já doufám že s dalšíma peknýma záběrama.
Bohužel dnes v BC jsem při vybalování zjistil že jsem nechal doma čtečku karet. A můj malej expediční ntb ji na rozdíl od velkýho, co mám doma, nemá. A samozřejmě, že jsem nechal poprvé doma i všechny dráty od mých čtyř foťáků i kamery...! Nějak to vyřeším :-)
Naštěstí můžu dobíjet baterie. Jsem neskutečně nadšenej z novýho solárního systému
Jdu se projít do ledopádu, odešlu a napíšu indy...
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka