Jen málo lidí se po návštěvě Islandu nezatouží vrátit, říká Jan Sucharda. On to dělá už 17 let

16. leden 2018
Island, ilustrační foto

V roce 2001 vyrazil hrotovický fotograf Jan Sucharda na Island poprvé, a hned věděl, že se tam musí vrátit. „Tehdy to bylo s cestovní kanceláří, další rok jsem také využil služby cestovky, ale jejich průvodce hodně věcí pletl, například názvy vodopádů. Mě nemohl zaskočit, už jsem měl vše pečlivě nastudováno a tehdy jsem si řekl: s cestovkou na Island už nikdy a od té doby tam jezdím sám. A teď už paradoxně jako průvodce cestovní kanceláře,“ rozvyprávěl se v Dobrém dopoledni.

Jana Suchardu Island okouzlil nepředstavitelnou krajinou. „Krajina vás musí dostat, jako průvodce jsem Island ukázal spoustě lidí a jsou jenom jednotlivci, kteří se tam nechtějí vrátit. Většinou říkají, že to musí vidět ještě jednou,“ upozorňuje Jan Sucharda.

V létě zelená, černá, bílá, na podzim ještě červená, žlutá. Island je nepředstavitelně barevný

Hrotovický fotograf a také autor čtyř průvodců po vnitrozemí Islandu upozorňuje na barvy tohoto ostrova. V létě jsou prý tři základní. „Zelená, to jsou trávy, to je jasné, ale ve vnitrozemí jsou zelené hory, které jsou porostlé mechem. Pak černá, to jsou černé pískové pouště, to jsou Sahary, to je obrovské, jedete spousty kilometrů a pořád v písku a potom bílá, to jsou ledovce. To jsou letní barvy,“ popisuje islandskou krajinu Jan Sucharda.

Island, ilustrační foto
Island, ilustrační foto

Zeleno černo bílá krajina se proměňuje na podzim. „Nepředstavitelně se vybarví, protože tam je hodně zakrslých břízek, mechy z temně zelené zesvětlají, na tom rostou borůvky, které zčervenají, rostou tam takové malé žluté kytičky. Island je na konci září, v říjnu opravdu nepředstavitelně barevný,“ usmívá se Jan Sucharda.

Ve vnitrozemí se žít nedá, to je totální pustina

Pokud se vypravíte na Island s cestovní kanceláří, nejčastěji absolvujete cestu, které Jan Sucharda říká vejce. „Po jedničce, která obkružuje Island, to je jejich hlavní silnice. Islanďané žijí na obvodu a v Reykjavíku, ve vnitrozemí se žít nedá, to je totální pustina. Tam se dostanete jenom v létě. Musíte mít terénní auto, protože tam vůbec nejsou mosty, brodíte se řekami, musíte jet přes písky, musíte přes lávu,“ vypráví Jan Sucharda.

Jan Sucharda

Vnitrozemí je přístupné jenom od půlky června do konce září. „Do té doby je tam sníh a pak už je tam zase sníh. V období tání na jaře je zákaz vjezdu, protože by se příroda moc devastovala. Tam nikdo nežije, některé prameny udávají, že 65 % území je země bez života, tam se nedá žít. V létě tam otevřou čtyři pět kempů, díky tomu na živáčka občas narazíte,“ vypráví Jan Sucharda.

Když přijdete k nějakému vodopádu, tak Václavák je proti tomu hadr

Islanďané velmi přísně hlídají dodržování zákazů vjezdu do vnitrozemí mimo označené a povolené cesty. „Je tam několik silnic, mimo ně nesmíte jezdit, hlídají to velmi přísně. Za to jsou obrovské pokuty, což je v pořádku. Příroda je velmi křehká, pokud by po mechu projel terénní vůz, vytrhá kořínky a dvacet let tam třeba nic neporoste.“

Jan Sucharda se specializuje na vnitrozemí Islandu možná právě proto, že většina z dvou a půl milionu turistů, kteří ročně Island navštíví, se vypraví po obvodu ostrova. „Když tam přijdete k nějakému vodopádu, tak Václavák je proti tomu hadr,“ říká Jan Sucharda.

Spustit audio
autor: Tamara Pecková
  • Životní styl
  • Publicistika