Jedy nejprosáklejší místo na Vysočině zmizelo z povrchu

4. duben 2012
Zprávy z

Pozďátky na Třebíčsku jsou po dvaceti letech bez jedů. Vysoce nebezpečná skládka plná desítek různých jedů je definitivně zlikvidovaná.

Státní podnik DIAMO právě v těchto dnech dokončil sanaci za více než půl miliardy korun. Na místě zůstala už pouze navezená čistá zemina, pole, louky a lesy. Okolí Pozďátek se tak může opět stát cílem vycházek a turistických výletů, tak jak tomu bylo za první republiky a ještě mnohem dříve - za Rakousko-Uherska. V nedaleké Dobré Vodě tehdy fungovaly sirné lázně a jezdilo se tam léčit panstvo až od vídeňského dvora. „Zaplať pánbůh, že už máme od toho pokoj,“ konstatuje obyvatelka Pozďátek Dana Mourková. „Je to krásně vysázený a zasetá tráva a jsme spokojeni celá obec.“

Sanace skládky trvala přesně podle plánu dva roky. Kyanidy skončily ve specializované spalovně ve Vyškově, skládkové vody dělníci odčerpali a neutralizovali a kontaminovanou zeminu vybagrovali do sedmimetrové hloubky až na skálu. Celkem bylo na skládce v Pozďátkách uloženo více než 30 000 tun vysoce nebezpečného odpadu, který odtud zcela zmizel. Na území bývalé skládky zbyly jen tři kontrolní vrty, ve kterých budou odborníci ještě 2 roky monitorovat kvalitu podzemních vod.

Skládka v Pozďátkách na Třebíčsku fungovala od roku 1991. Tehdy ji pro své potřeby zřídil bývalý obuvnický gigant BOPO Třebíč, ale později byly na skládku sváženy vysoce nebezpečné odpady prakticky z celé republiky - počínaje starými léky přes baterie až po sudy s kyanidy a draselnými soli. Největší zátěží a nebezpečím pro své okolí se nakonec stala zelená skalice z Prechezy Přerov, která byla uložená ve velkém bazénu přikrytém plachtou a starými pneumatikami. Plachta se ovšem později protrhla, dno bazénu v roce 1997 prasklo a při každém větším dešti začala skalice reagovat s vodou a do okolní přírody vytékalo velké množství kyseliny sírové.

Obyvatelé Pozďátek se skládky definitivně zbavili po více než dvaceti letech. Likvidace přišla na 530 milionů korun, přičemž 85% nákladů hradila dotace Evropské unie a o zbytek se podělil stát a státní podnik DIAMO.

autor: Michal Malý
Spustit audio