Jednou skautem, navždy skautem. Ve Sluneční zátoce se sešli skauti od dětí po devadesátileté

21. červen 2018

Každý rok se ve Sluneční zátoce u Ledče nad Sázavou scházejí skauti a zároveň milovníci díla Jaroslava Foglara. Letos je to navíc osmdesát let od vzniku jeho Rychlých šípů, takže bylo setkání na louce, kde tábořila Foglarova Pražská Dvojka, a kde dnes stojí kamenný památník, obzvlášť slavnostní.

Foglarovci se ve Sluneční zátoce poprvé sešli v roce 2002. Na louku, na které stojí od roku 1997 památník Jaroslava Foglara, se od té doby pravidelně sjíždějí milovníci jeho díla z celé republiky. Místo se od dob Hochů od Bobří řeky samozřejmě změnilo, ale řeka Sázava tu teče pořád a skauti také přežili nepříznivé časy, a podle svých zákonů žijí dál.

Hlavně to kamarádství, být správný kluk

„Bydlím tady v Ledči, mám to za rohem, tak jsem přijel vlakem ráno, podle vody jsem se prošel,“ říká Montana, skaut v nejlepších letech. „Hlavně to kamarádství, bejt prostě správnej kluk,“ vysvětluje, proč u skautství vydržel. Ono totiž ve skautu stále platí: Jednou skautem, navždy skautem. Za svými kamarády přišel do Sluneční zátoky o hůlce i Sony. Je mu devadesát dva let a do skautu v Ledči nad Sázavou vstoupil už v roce 1945. Stále má co vyprávět a stále má křehký chlapík ve skautském kroji kolem sebe spoustu posluchačů.

Skauti, Sluneční zátoka
Skauti, Sluneční zátoka

Mirek Dušín je moc vzorný, jsem spíš Dlouhé Bidlo, říká skaut z Prahy

Do zátoky ale samozřejmě nejezdí jen ledečtí skauti. „Jsme ze Zákup,“ říká malá dívenka v kroji. Je tu s bratrem a rodiči. „Řekl jsem jim, co skaut je, zaujalo je to, a proto skautují už pět let,“ říká tatínek, bratr Pepíno. Na louce, kde se všichni skauti fotí na tradiční společnou fotografii, stál chlapík v červené čepičce, přesně takové, jakou nosil Červenáček z Rychlých šípů. „Měl jsem doma modrou čepičku, tak jsem ji vybělil, koupil duhu červenou. Pro srandu jsem si ji dneska vzal,“ vysvětluje František Doktor. Skaut Tomáš přijel z Prahy. Přiznává, že někdy je těžké dodržovat skautské zásady. „Beru to jako výzvu,“ dodává. Na otázku, jako který z Rychlých šípů se cítí, odpovídá: „Mirek Dušín je moc vzorný, jako bez života. Řekl bych, že někdy spíš připomínám Dlouhé Bidlo, které se snaží nebýt Dlouhým Bidlem často,“ směje se.

Kreslíř foglarovských motivů

Jako doktor Fischer nebo Marko Čermák nikdy nebudu

Součástí pravidelných setkání v zátoce je i burza starých i nových skautských časopisů, kartiček, knih. U stolku v lese pod stromem seděl Jirka Filípek. Pro zájemce přímo na místě kreslí obrázky. „Jsou tady jak Rychlé šípy, tak Bratrstvo Kočičí pracky,“ ukazuje. Jeho obrázky jako by originálům z oka vypadly. Kreslíř je ale skromný. „Tak jako to uměl pan doktor Fischer nebo Marko Čermák, k tomu se rovnat nikdy nebudu,“ říká. Z Rychlých šípů má prý nejradši Rychlonožku. „Protože to bylo takový nemehlo jako já,“ vysvětluje.   

Spustit audio