Je hezké, když starým hodinám vrátím život, ale ještě hezčí je setkávání s lidmi, říká hodinář

K hodinářskému řemeslu se dostal oklikou, vyučil se soustružníkem, také pracoval jako podnikový hasič ve Žďárských strojírnách a slévárnách. „Měl jsem spolužáka na učňáku, on byl zámečník a tehdy dostal od tatínka několikery kapesní hodiny, které měl touhu rozebrat, to tak kluci mívají. Rozebral je a jednotlivé součástky dal do krabiček od antiperlí. Pak ho to přestalo bavit a všechno mi to dal. No a já se je snažil zas dávat dohromady.“

Hodinový stroj je jako mechanický hlavolam

Už tehdy vnímal hodinový stroj jako mechanický hlavolam. „Dostanete zohýbané hřebíčky a přemýšlíte, jak by se to poskládalo. U hodinek platí, že každá součástka má své vlastní místo. Ono se to pozná. Jak? No, měl jsem možnost podívat se do hodinek náramkových, táta měl taky kapesní. Otevřu víčko a podívám se. Kuchařka taky přeci ví, co patří do polívky, no a kluci mají taky nějaké spády a představu,“ krčí rameny Ivan Kopecký.

Jestli tehdy hodiny po spolužákovi zkompletoval, neví, je to už padesát let. Jisté ale je, že někdy tehdy se zrodila láska i prokletí v jednom. „Je hezký pocit, když tomu strojku, o kterém majitel neví, jestli ho má hodit do popelnice a je mu trapné za mnou příti, vrátím život. Ono tiká, ono to funguje a já z toho mám radost. Já třeba opravím staré pendlovky, sednu si a minutu se pokochám. Řeknu si: jseš dobrej,“ usmívá se Ivan Kopecký.

Až odbijou, tak půjdu

Co ho těší možná ještě o trošku víc, je setkávání s lidmi. „Je to už rituál, který se opakuje u každého zákazníka, aniž by se domluvili. Já se jdu k němu podívat na ty hodiny, pojďte dál, tady to je. No, a když je vezu hotové, tak zákazník už se na ně těší. Tady jsem je vzal, tady je pověsím. A zákazník se ptá: a nedáte si kafe? Já musím půl hodiny počkat, abych si hodiny zkontroloval. Tak říkám: až odbijou, tak půjdu. Chytneme se jazyk a odcházím třeba až za hodinu.“

Zákazníci jsou pro pana Kopeckého rodina. „Je zákaznice, ke které jedu jako k tetě a k jinému zase jako k bratrovi, když je v mém věku. Pro některé jsem důvěrník, svěří mi spoustu věcí. Někdy vyslechnu neuvěřitelné osudy. To je na mé práci úžasné,“ přiznává hodinář z Daňkovic.

Nehledám, proč hodiny nejdou, já je rozeberu, očistím a zkompletuju

Jak pozná hodinář, proč hodiny nejdou? „Pokud do toho někdo praští kladivem, tak je diagnóza jednoduchá. Pokud ale pověsím na zeď hodiny a ty dva dny jdou a třetí den se zastaví a já ťuknu do kyvadla a ony zase jdou, a pak se zase zastaví, tak je to problematičtější. Pak se musí hledat, ale já už vím, co mám odzkoušet. Nejdřív sáhnu na malou ručku, tak poznám, v jaké stavu je ručkový převod, tam se dost často stává, že se něco zadrhne,“ popisuje jednu z možných příčin poruchy hodin Ivan Kopecký.

Další možností je třeba zadřené ložisko, u stoletých strojků je to velmi často o opotřebení materiálu, o vytečeném oleji. „Já nehledám příčinu toho, že hodiny nejdou. Já hodiny rozeberu, vyčistím v čistící lázni, z ní jdou součástky do benzínu, z něj je postupně vytahuju, čistím hadříkem, mám jemný ocelový kartáček, kterým pročísnu zoubky. Každou součástku vezmu do ruky, když je potřeba, tak mechanicky očistím.“