Jaroslav Beránek: Pálenka v sudu zaoblí a zakulatí svoji chuť. Stane se z ní kulatý a vstřícný pití

„Ta myšlenka zabývat se těmi soudky je stará čtyři pět let. Přišli jsme na to v podstatě stejnou metodou jako Isaac Newton, čirá náhoda. Akorát nás ten soudek neuhodil do hlavy, ale seděli jsme prachobyčejně, jak se sedí s kamarádem a ochutnávali jsme slivovici čerstvou a on pronesl tu klíčovou větu: kdybys ochutnal ze soudku, to je slivovice, když se nechá dozrát. A od toho vedla krátká jiskra k tomu, že to by mohlo být to pravý zkusit to prodávat, zkusit se tím živit.“

Podle Jaroslava Beránka je rozdíl mezi pálenkou uzrálou v soudku a tou, která v soudku nezraje, obrovský. „Zušlechtění toho destilátu, tak bych to řekl. Většina lidí ví, že všechny alkoholy jako whisky, kalvádos, koňak, to všechno léta letoucí zraje v dubových nebo dřevěných sudech. Obzvlášť ženy slivovici nepijou z toho důvodu, že je to příliš ostrý na ně. Říkaj, vstávaj mi chlupy na rukou, to prostě nemůžu. Když se nechá slivovice dozrát v tom sudu, tak tu už ty ženy můžou. Je jemnější. Ta chuť se zakulatí, zaoblí a ona ztratí v tom sudu i na lihovitosti, to je andělská daň. Je to takový krásně kulatý vstřícný pití.“

Za každý soudek se platí andělská daň. „Znají jí určitě vinaři. Oni ji platí každoročně, jsou s tím smířeni, není jiné cesty. Je to přirozenej odpar obsahu soudku přes dřevo. To platí u vína i u destilátu. Pět procent se odpaří, pokud je soudek dobře uskladněn. To platí i u pálenky. Dnes máme potíž se sklepy, bývají sušší, mívají větší teplotu a mnohdy naši zákazníci ani nedaj sud do sklepa dozrát. Nechaj ho v komoře, nedej Bože i v obýváku. A to je potom průšvih, protože ta andělská daň není pět šest procent, ale může být i 70. Skutečně z pětilitrového soudku vytočíte jen litr a půl,“ popisuje Jaroslav Beránek st.