Jaroslav Benák maloval, vyráběl loutky, opravoval křížky. Ve Štokách na něj nezapomněli

Narodil se v roce 1904 a dožil se 65 let. Do Štok se přistěhoval s rodinou až po válce z obce Věž. Pracoval jako vrátný v podniku Drutex, ale většina místních si ho pamatuje jedoucího na mopedu s malířskými potřebami na cestě do okolní krajiny.

Převážně krajinky

„Maloval tady obrazy téměř do každé druhé rodiny, převážně krajinky,“ ukazuje na Benákovy náčrty na své zdi pamětník Vladimír Pavlas.

Malíře a loutkáře znal jako věřícího člověka. „Staral se i o křížky a boží muka, opravoval je. U svého plotu měl na křížku obrázek svatého Floriána, tak ten křížek opravoval a toho Floriána tam namaloval.“

Loutkové divadlo

V dětství zajímaly Vladimíra Pavlase ale nejvíce pohádkové loutky, které si umělec vyráběl ve své řezbářské dílně na univerzálním obráběcím stroji. „Pan Benák měl v loutkovém divadle různé pohádkové postavy – postavy z Perníkové chaloupky, měl tam čerta, panímámu, měl i krojované loutky,“ vzpomíná pan Pavlas, který si v dětství s kamarády také Benákovy loutky v divadýlku povodil.

Některé loutky Jaroslav Benák vyráběl pro další divadelníky, například pro královéhradecké divadlo Drak, kde působil pravnuk slavného loutkáře Matěje Kopeckého. Pro smrti štockého loutkáře jeho žena loutky rozdala dalším loutkohercům, kteří je potřebovali.

Nečekaně navázali na tradici

V dnešní době působí ve Štokách amatérský loutkový soubor Štokánek pod vedením dvou paní učitelek.

Vladimír Pavlas s úsměvem své vyprávění uzavírá: „Já jsem za nimi do souboru šel, abych vyzkoumal, jestli o Jaroslavu Benákovi něco vědí, ale nevěděly nic. Takže navázaly na tradici ve Štokách, aniž by o ní něco věděly!“