Jakub Hron Metánovský: Buňát, zpyták, bažák, ale také studium medicíny v 66 letech
Svérázný a nenapodobitelný vzdělanec, věčný student i profesor zároveň, filozof, spisovatel a vynálezce Jakub Hron Metánovský. Dalo by se také napsat zpyták a bažák nebo bedlivák. Rodák z našeho kraje byl tvůrcem mnoha krásných novotvarů. Byla o něm řeč v Tandemu Tamary Peckové.
Narodil se 4. června 1840 a o jeho životě v Tandemu povídal Josef Zeman, průvodce v Muzeu profesora Jakuba Hrona Metánovského. K této profesi se dostal trochu nepatřičně. Muzeum v Častrově vzniklo před lety u příležitosti setkání rodáků. „Já jsem si vzal na starost klíče a už mi zůstaly,“ usmívá se Josef Zeman.
Jakub Hron Metánovský se narodil do chudé rodiny jako osmé dítě z devíti. Začal chodit do školy v Častrově. Byl pilný žáček, ale rodiče si nemohli dovolit posílat ho na střední školu. „Na přímluvu pana učitele a pana faráře byl poslán na gymnázium do Českých Budějovic. Po neshodě odešel do Jindřichova Hradce, kde odmaturoval,“ vypráví o studentských letech Jakuba Hrona Josef Zeman.
Pozorovák a zpyták
Studoval matematiku a fyziku na Karlově univerzitě, dva roky navštěvoval vysokou školu také ve Vídni. Po univerzitních studiích vyučuje na německém gymnáziu v Opavě, a půl roku v Jindřichově Hradci. V roce 1871 nastupuje do Hradce Králové. V roce 1886 je jmenován středoškolským profesorem.
Po šestadvaceti letech je předčasně penzionován. Může za to setkání se zemským školním inspektorem v roce 1897. Navštívil i Hronovu hodinu. „Stále vstupoval do výuky a Hronovi se to přestalo líbit, říká mu: když žáky zpytuje pozorovák, nemusí tady být zpyták. Nakonec musel Jakub Hron hodinu na zásah ředitele dokončit,“ popisuje událost Josef Zeman.
Z Hrona zpytáka se stal Hron výslužník
Na konci návštěvy zemského školního inspektora si Jakub Hron Metánovský vysloužil předčasnou penzi větou, kterou pronesl na inspektorovu adresu před celým učitelským sborem: „Přání bychom měli jediné, chtěli bychom být všichni tak moudří a chytří jako je sám pan zemský školní pozorovák.“ Z Hrona zpytáka se stal Hron výslužník.
Svou touhu po studiu nevzdává a v roce 1901 začíná studovat Lékařskou fakultu. Na medicíně setrvá až do roku 1905. Komise se shodne na tom, že 66 letý doktor nemůže začít léčit pacienty a proto ho profesor Hlava nechá propadnout z patologie. Dva roky zkouší studium právnické fakulty. Po té se definitivně vrací do své rodné obce Metánova.
Buňát nepřekotitelný
Roku 1895 se zúčastnil Národopisné výstavy v Praze. Vystavoval tam svůj nejznámější vynález kalamář nejlepšinatý či nekotitelný. Ten si nechal patentovat u úřadu ve Vídni. Kalamář vyráběly Harrachovské sklárny. „Kalamář vlastnil Karel Čapek. Dodnes stojí na pracovním stole Karla Čapka. Asi mu ho koupili rodiče, protože v době výstavy bylo Čapkovi pět let,“ upozorňuje na nejznámější vynález Jakuba Hrona Metánovského průvodce z jeho muzea Josef Zeman.
Po Jakubu Hronovi Metánovském se toho moc nedochovalo. Našly se ale fotografie Hronovy rozlučkové akce z Hradce Králové. Na nich je vidět balon ve tvaru slona. „Šest krejčích mu to týden šilo. Na tuhle akci svolal celou hradeckou honoraci. V plynárnách mu to plnili celý den. Jenže jeden šev se protrhl, svítiplyn unikl a bylo po slávě,“ popisuje jednu z mála dochovaných fotografií Josef Zeman z častrovského muzea.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka