Jak udržet zahradu zelenou i během sucha? Pomůže dešťová voda, mulč i „svejl“, radí architekt přírodních zahrad Tomáš Svoboda

Na zahradě v Třešti u architekta přírodních zahrad Tomáše Svobody je ale všechno zelené. Pomáhat zahradě se dá několika způsoby a některé zvládne každý: „Primárně zadržovat dešťovou vodu, vodu ze střechy zachytávat do sudů nebo do nadzemních či podzemních retenčních nádrží. To dnes dělá asi každý, kdo něco pěstuje,“ vysvětluje. Podle něj ale samotné nádrže nestačí. „Když třeba měsíc neprší, jsou další způsoby, jak vodu v zahradě udržet, aby se zbytečně nevypařovala.“

Jedním z nich je mulčování záhonů. „Dá se mulčovat posekanou trávou, slámou nebo štěpkou. Tím zamezíme výparu ze země a zároveň omezíme růst plevele,“ popisuje Tomáš Svoboda. „Dřív jsem mulčoval mnohem víc, teď mám zamulčované jenom cestičky, a spíš nechávám zarůstat takzvaným doprovodným plevelem. „Doprovodný plevel je vlastně všechno jiné než zelenina,“ říká s úsměvem a ukazuje merlík obrovský. „Ten je jedlý. Když jsou listy mladé, jsou svěže zelené. A když se jednou vysemení, máte ho tam už napořád. My ho vůbec nevyséváme, roste tady sám.“

Důležitou roli hraje také jezírko napojené na systém hospodaření s dešťovou vodou. „Když je plná nádrž na dešťovku, přepad vede do jezírka. A z něj pak voda přepadává směrem k zeleninovým záhonům. Nemusíme ji tedy zadržovat jen v retenčních nádržích, ale můžeme ji pustit i do jezírka,“ vysvětluje. Jezírko podle něj neslouží jen jako zásobárna vody. „Je vyložené fólií a je to malé jezírko pro obojživelníky, hmyz a žáby. Vytváří tady příjemnější mikroklima.“

Vodu v zahradě pomáhají udržet také stromy, keře a vhodně upravený terén. „Stromy a keře půdu prokořeňují a fungují jako takové pumpy. V našem jedlém lese je krásně vidět, že i při velkých vedrech zůstává všechno zelené,“ říká Tomáš Svoboda. Na svažitých pozemcích doporučuje budovat terasy nebo takzvané svejly – mělké příkopy vedené po vrstevnici. „Když přijde prudký déšť, voda nateče do příkopu, pomalu se vsakuje a zůstane na pozemku,“ popisuje. Právě hustě osázená zahrada podle něj vysychá mnohem pomaleji. „Tím, že to má místy charakter takové džungle, je půda stále přikrytá a zastíněná. Kdyby tu byly jen klasické okopávané řádky, vysychalo by to mnohem víc,“ uzavírá zahradní architekt.