Jak se na konflikt připravovali čeští chemici

"Čteme, posloucháme hudbu, pouštíme si filmy," říká jeden z nich.

Pokud jsme se my tady, v České republice, bavili o válce v Iráku v průměru tak dvakrát denně, vojáci v Kuvajtu, pár desítek kilometrů od iráckých hranic, nemysleli až na vyjimky na nic jiného:

"Prožíváme to všichni společně, debatuje se o tom vlastně každou hodinu a máme dost zpráv tady na nástěnce. Určitě si v hlavách promítáme určitá pro a proti, u většiny z nás převažují ta proti, ale musíme se stím nějakým způsobem vypořádat. Já jsem se rozhodl, že tady prostě do toho června maximálně zůstanu a uvidíme," říká 22letý Jan Krutiš, který byl pár týdnů před útokem na Irák připraven na nasazení do akce.

"Já si myslím, že po psychické stránce na to připraven asi nebudu nikdy, ale já se snažím o tom zatím moc nepřemýšlet. Až to přijde, tak to přijde a do té doby se o to moc nezajímám. Jestli to přijde za týden, nebo za dva týdny, je mi to docela jedno. Až mě řeknou, že si mám sbalit věci, tak si prostě sbalím věci a pojedu," dodává Krutiš.

Petr Vohralík, v české armádě zatím jediný absolvent jedné z nejprestižnějších vojenských akademií ve Spojených státech West Pointu, se bude hlavně spoléhat na své kolegy:

"Vidím kolem sebe hromadu profesionálů, kteří všichni vědí, co mají dělat, a spoléhám na to, že to budou dělat tak, jak jsou k tomu cvičeni. A zrovna tak dělám všechno proto, abych i já byl jejich oporou, a když už na základě mých rozhodnutí, nebo na základě mých připravených materiálů k nějakému rozhodnutí dojde, že to rozhodnutí bude co nejlepší."

To je ale všechno teorie. Protichemická jednotka sice cvičila v Kuvajtu dnem a nocí, vojáci přesně vědí, jak ošetřit člověka zasaženého chemickými nebo biologickými zbraněmi, jak cilivé údaje o zamoření získat ze vzduchu nebo z půdy. Nikdo si ale nedovede představit, co se bude dít v případě skutečné, ostré akce. Jak však dodává logista Karel Zapletal, přišel rozkaz k nasazení a není čas na zbabělství:

"Je to naše práce a budeme po 11 letech - vlastně teď už první, jenom česká jednotka, která se něčeho takového zůčastní. Myslím si, že dokážeme, že naše armáda není jenom sbor lidí, kteří si jezdí vydělat na mise, ale že jsme plnohodnotná armáda jako většina armád světa."

A jak dodává Petr Vohralík, nikdo zatím nepočítá s tím, že bude jednotka nasazena do první linie:

"Bylo by poněkud zvláštní, kdyby chemická jednotka byla nasazena v prvním sledu. My jsme samozřejmě připraveni pomoci tam, kde to bude potřeba, ale zasazení v prvním sledu je velmi nepravděpodobné. Spíše to bude odstraňování následků. To sice může být místně v prvním sledu, ale předpokládám, že to nebude přímo v bojové vřavě."