Hudba ze zapadlých vesnic: World Music Festival 2017

Festival není běžnou akcí: vedle vystoupení zahraničních hvězd (Renaud Garcia-Fons, Kalàscima, Karolina Cicha, Oratnitza) zahrnuje showcase koncerty slovenských kapel, workshopy, velmi zajímavé diskuze a mezinárodní konferenci za účasti odborníků z celého světa. Městem pak neprojížděla „smutná raná električka“ nýbrž hudbou na kolejích nadskakující „radostná festivalová električka“ a přestože počasí organizátorům moc nepřálo, jezdila pořád plná; hojně navštívená byla ale většina programu, a když si uvědomíme, že world music není ani na Slovenskou masovou záležitostí, nelze než před propagační a dramaturgickou prací Jarčina týmu smeknout.

Pozvaní zahraniční odborníci přijeli se zajímavými podněty: Birgit Ellinghaus na konferenci radila jak se uplatnit v Německu, Minna Huuskonen se zaměřila na komunikaci umělců s promotéry a Tom Pryor představil festivaly ve Spojených státech s potřebou zdůraznit: „Máme sice za presidenta Trumpa, nicméně občanská válka nám nehrozí a Amerika není jen Trump, rasismus a Ku-klux-klan.“

Simon Broughton, šéfredaktor vlivného britského magazínu Songlines, s úsměvem okomentoval promo fotografie slovenských kapel: „Prvotní seznámení s kapelou prostřednictvím fotografie je důležitější víc než si myslíte. Uvědomte si například, že bez krojů si někteří hudebníci připadají jako nazí, zatímco jinde jsou důvodem ke smíchu.“

Debata se pak nasměrovala k národní identitě a nutnosti dávat na vědomí odkud pocházíte a skončila výměnou názorů jak nejlépe prodávat hudbu, tedy tématem pro mnohé hudebníky nejméně příjemným. „Prodávat hudbu je jedna věc, ale nezapomínejte, že my muzikanti děláme tu hudbu hlavně taky pro sebe,“ připomněla všem Alžbeta Lukáčová, cimbalistka a zpěvačka skupiny Banda.

Když manželé Barbora a František Morongovi popisovali podstatu a historii Tanečných domov nejbystřeji reagoval britský publicista a hudebník Andrew Cronshaw, mimochodem excelentní hráč na fujaru. S nadšením se setkala také přednáška etnomuzikoložky Jana Ambrózová představující zahraničním hostům tradiční houslové styly z Horehroní s praktickými ukázkami členů Ľudovej hudby Michala Nogu.

Podstatou festivalu se samozřejmě staly showcase koncerty domácích kapel, kdy se i dlouholetý posluchač slovenské hudby dočkal příjemných překvapení. Zatímco Banda, zařazena do letošního programu veletrhu Womex, je už mezinárodně úspěšným ansámblem, Cimbal Project Ľubomíra Gašpara nebo zdomácnělá arménská zpěvačka Karin Sarkisjan zůstávají mimo Slovensko prakticky neznámé.

Za největší hvězdu byla na festivalu zpěvačka a skladatelka Katarína Máliková a bylo zajímavé sledovat, jak na její kompozičně náročně artrockové kompozice reagovali během koncertu zahraniční odborníci. Nechyběl z nich takřka nikdo a nejčastější otázka z jejich strany zněla: opravdu je tak mladá? Simon Broughton pak zpěvačku - a další slovenské kapely - ještě z Bratislavy zařadil do playlistu svého pořadu World on 3 na Radiu BBC.

Zvláštní pozornost si zaslouží skupina KarpaTon nebo chcete-li projekt zpěváka, hudebníka, sběratele nástrojů a pedagoga Michala Smetanky a hudebníka Eduarda Fertáľa. Zaujme na první pohled: na podiu sledujete chystání nástrojů z Indie, Japonska, Balkánu nebo Mongolska jaké byste od skupiny inspirované tradiční hudbou ze Spiše a Šariša rozhodně nečekali. Dotvářejí mimořádně vtahující a originální akustický zvuk KarpaTonu do něhož patří také výrazné mužské a ženské vokály. Početně proměnlivá sestava - od deseti do dvaceti členů - si pod vedením Smetanky a Fertáľa drží pospolitost, vklad kulturně odlišných nástrojů nepůsobí cizorodě, naopak jejich zasazení do slovenského kontextu zní přesvědčivě. Aby také ne: Michal Smetanka vede soukromé muzeum hudebních nástrojů v Brutovciach a všechny využívá v hráčské praxi.