Hudba ze zapadlých vesnic: Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – červen 2019

Také jste si donedávna mysleli, že country je čistě bělošská záležitost pro bělochy, se kterou černoši nemají skoro nic společného, protože ti přece mají svoje blues? Nebojte, nebyli jste sami, tradovalo se to věky věků a všechny vnější i vnitřní znaky country to stvrzovaly a tím jak popularita country stoupala, nikdo se v obrázku bělocha s banjem na zápraží, okolo něhož běhá černošské služebnictvo, prvotní zdroj jeho hudby, moc nekutal. Ostatně stvrzovaly to i westernové knihy a filmy: tam se to černými honáky a kovboji také zrovna moc nehemžilo. Tak to bylo po dlouhá léta ložené a nebylo na tom nic špatného, často ani vědomě rasistického, jenom zkrátka nebyla vůle naplnit přání odborníků historii rané americké hudby, z níž  country a bluegrass vyšly, uvést věci na pravou míru – nebo se alespoň zmínit o černošských kapelách z Apalačských hor hrajících old-time music a podstatě minstrelů, zpočátku vlastně sakumprásk černošské hudbě, převzaté a k úspěchu dovedené bělochy.

Americká  písničkářka a hudebnice Rhiannon Giddens, ať už ve skupině Carolina Chocolate Drops nebo na svých albech vychází z premisy: otázka nezní jak do folku, country a bluegrassu dostat černošské vlivy, ale jak je tam vrátit nazpět. Ve čtveřici Our Native Daughters (ještě Amythyst Kiah, Leyla McCalla a Allison Russell – do jedné skvělé písničkářky a banjistky) se Rhiannon vrátila ke skrytým příběhům černošské ženské historie a to i té nejděsivější – otrokářské.  Sama přispěla třeba skladbou Mama's cryin' long: vyprávění kluka nuceného se dívat jak jeho matku lynčují a znásilňují.

S italským multiinstrumentalistou Francesco Turrisim se Rhiannon vzápětí pustila do další kapitoly: na albu There is no Other se pokoušejí upozornit na to, jak africká a arabská hudba ovlivnila tu evropskou a americkou.  „Je to všechno o pohybu lidí a o tom, jak se navzájem ovlivňují. Pokud se podíváte na arsenál našich nástrojů a zjistíte, odkud pocházejí, doberete se pestrosti naší hudby,“ vysvětlila Rhiannon, kterou na albu s Turrisim pouze několikrát doprovodí hráčka na cello Kate Ellis.

Trio Alfabeto Runico, hodně milé překvapení z italského regionu Apulie, upoutá pozornost už od pohledu: houslistka a dva kontrabasisté. Něco z klasiky, napadne vás v mžiku a nebudete daleko od pravdy, studia klasické hudby v sobě Marta Dell'Anno, Andrea Resce a Nicola Scagliozzi skutečně nezapřou, jinak se ale od ní vzdálili, co to šlo velmi originálním pojetím tradic z Puglie, do kterých nechaly vstoupit reggae, rock, klezmer a tajemnou atmosféru svatyně archanděla Michaela z poutního městečka Monte Sant´Angelo. Debutové album pak trio natočilo v dalším úchvatném prostoru: Bazilice svatého Antonína v Padově.

Rytmus je tepem marockého bratrstva Gnawů a vypustit ho z klece jako šelmu hrozící netančícím sežráním, to dělají jiní. Hráč na loutnu guimbri Aziz Sahmaoui se skupinou University of Gnawa má gnawa a hudbu z Maghrebu také za východisko, po tranzu ale nepase, daleko víc ho zajímá nadčasové muzikanství a přesahy do jiných kultur. Na novém albu Poetic Trance se třeba potkal s třemi senegalskými hudebníky a společně propojili rytmy stylu mbalax s gnawa, reggae a rockem.

Izraelského producenta, skladatele a perkusistu Sangita zatím moc neznáme, label Cumbancha, záruka té nejkvalitnější hudby, ale skladbou Child of A War naše očekávání napíná jako strunu. Chystané album Librar má představit devět hlasů z různých zemí a pokud jim to bude znít jako Djely Tapa z Mali a izraelské písničkářce Ali Overing, máme se na co těšit. Přestože to asi nebude procházka po růžovém sadu: ve skladbě se Sangit nechal inspirovat skutečným příběhem patnáctiletého uprchlíka ze Súdánu.