Hudba je lék a Porta je velká apatyka, říká Milan Čombe Lhotský

13. březen 2018
Milan Čombe Lhotský s manželkou Janou

Vždycky jsou to nervy. I letos, říká Milan Čombe Lhotský o organizaci oblastního kola hudebního festivalu Porta. Letos vysočinské kolo Porty se svojí paní pořádá už podesáté. „Ony se ty kapely vždycky přihlásí na poslední chvíli, a pak jsou překvapený, že jim tam hlavu nikdo neukousne a že tam je parádní atmosféra. Navíc si zahrají na skvělou aparaturu, dostanou dlabanec a věcnou cenu,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni.

A sám si Portu jako muzikant vyzkoušel? „Ne. Vlastně takhle: až v novodobých dějinách jsem si zahrál s Bolasem a hned jsme dostali od Wabi Daňka v blahé paměti vynadáno. Odzpívali jsme, šli jsme se zeptat, co a jak, tehdy na nás spustil: proč nehrajete normálně? Vy jste úplně pitomí, ta holka zpívá, to je hlas, já jsem se úplně zpotil. Zpívat, hrát! Ale ne, pořád to zůstalo u toho amatérského hraní pro radost,“ vzpomíná Milan Čombe Lhotský.

Když to umíš takhle krásně kritizovat, tak ukaž, jak by se to podle tebe mělo dělat

Letos ve Vlasenici u Kamenice nad Lipou oblastní kolo pořádá Milan Čombe Lhotský podesáté. „Dostal jsem tehdy laso od Aničky Roytové, která to tady pořádala, vlastně i jihlavské finále. Pozvala mě do poroty. Já to odporotoval a měl jsem nějaké připomínky. Jel jsem na aktiv České tábornické unie, která má oblastní kola pod palcem, na Lipnici. A šéf mi řekl: když to umíš takhle krásně kritizovat, tak ukaž, jak by se to podle tebe mělo dělat. Chvíli jsme s manželkou přemýšleli a pak do toho šli. Letos je to už podesáté,“ vysvětluje Milan Čombe Lhotský.

Oblastní kolo na Vysočině se letos koná 21. dubna. Zatím se přihlásily pouze tři kapely. „Muzikanti jsou asi líní, nebo se poctivě připravují. Přitom na tom není nic složitého. Stačí se mrknout na stránky, vyplnit formulář, odeslat a je to. Nemusí posílat žádnou nahrávku, nic takového,“ vysvětluje Milan Čombe Lhotský.

My víme, že nikdy nevyhrajeme, ale jedeme si zahrát

Ale je to prý o nervy. „Do poslední chvíle mě nechají našponovanýho, jestli to klapne, nebo ne. Abych oblastní kolo mohl udělat, potřebuju minimálně pět kapel. Abychom mohli někoho poslat do finále, musí být kapel osm. Jsem trochu nervózní. Zatím jsou to tři kapely. Ale podobně jsou na tom i jiní organizátoři. Problémy nemají jenom Brňáci a Pražáci, tam je těch kapel asi víc. Nebojí se tam vystupovat, nebojí se jít s kůží na trh,“ uvažuje Milan Čombe Lhotský.

Aby nezažíval muka, jestli oblastní kolo Porty bude nebo ne, obvolává své kamarády a muzikanty, kteří by si na ní mohli zahrát. „Je to krásné odpoledne. Potkáte se s kamarády. No, a až bude úplně nejhůř, otevřu adresář a oslovím účastníky minulých ročníků. Máme kapely, které vystupovaly už xkrát. Říkají: my víme, že nikdy nevyhrajeme, ale jedeme si zahrát. Je tady vždycky skvělá atmosféra. Říká se, že hudba je lék a Porta je velká apatyka.“

Nikdo muzikanty nesežere, v porotě jsou lidi, kteří chtějí pomoci

„Nikdo muzikanty nesežere, v porotě jsou lidi, kteří už v muzice něco dokázali. Chtějí soutěžícím pomoci, muzikanti se zjistí, co dělají špatně, co by mohli zlepšit. Aby se posunuli dál. To je hlavní gros Porty. Finále v Řevnicích je třešnička na dortu. Pokud vyhrají, otevírá se jim cesta na jiné festivaly, do studií,“ vysvětluje Milan Čombe Lhotský.

autor:Tamara Pecková
  • Životní styl
  • Publicistika