Hrozba úmrtí na banální infekce roste. Stále víc bakterií si vyvíjí odolnost na antibiotika

Kontroly lékařů budou celoplošné, resort zdravotnictví pak výsledky využije ke vzdělávání lékařů. Konkrétní detaily o projektu ale ministerstvo zveřejnit nechce.

„Cílem projektu je sledovat jednotlivé lékaře v systému. Není možné informovat o projektu, uděláme to, až budeme mít k dispozici všechna data. Jednou z priorit je i otázka racionálního předepisování antibiotik v praxi. Výstupem bude studie. Nedílnou součástí je i vzdělávání lékařů a zdravotnického personálu,“ říká mluvčí ministerstva Štěpánka Čechová.

Uvést nápad do praxe bude ale těžší, než to vypadá. „Zodpovědně to udělat, to je strašná práce a nedovedu si představit, jak to bude ministerstvo dělat plošně – to technicky nejde,“ říká Václav Vaniš, primář oddělení klinické mikrobiologie a antibiotické stanice nemocnice Na Homolce. Právě jeho oddělení si před lety podobný systém kontrol vyzkoušelo v menším provedení.

Česko je ve vztahu k antibiotikům lépe než státy jižní Evropy

I přes katastrofické scénáře o nadužívání antibiotik na tom je Česko podle Vaniše docela dobře. Vyplývá to z celoevropské studie, které se v minulém roce zúčastnilo 32 tuzemských nemocnic.

„Je na to standardní protokol, který vznikl na mezinárodní úrovni v evropském centru pro kontrolu nemocí. Zjistili jsme, že spotřeba antibiotik u nás je stejná jako v dalších zemích naší kulturní oblasti, jakou je například Německo. K antibiotikům se chovají špatně na jihu Evropy ­ Itálie, Řecko. To vidíte na mapách resistencí – v Řecku je ta situace tragická. Nadužívání léků a resistence jdou spolu ruku v ruce,“ konstatuje Vaniš.

„To se nikomu nevyplatí. Trvá to dlouho a předpisy jsou strašně složité. Dokonce se říká, že kdyby současná antibiotika neexistovala a měla by se dnes uvést na trh, tak že se to pravděpodobně nepodaří. Ta firma by nedokázala doložit dostatečný počet studií. Tehdy to prostě někdo zkusil. Vezmeme si příklad Fleminga – když vynalezl penicilin, tak věděl, že mu to na plotnách zabijí mikroby. Přivezli mu policajta se zánětem pobřišnice, on to risknul, dal mu penicilin a vyšlo to. Dnes byste museli mít 100 takových policajtů a k nim pak dalších 100. Jedněm byste dávali schválený lék, těm druhým ten nový a počítali byste, kdo umře a kdo ne,“ vysvětluje Václav Vaniš.

S tím souhlasí také ředitelka kanceláře Světové zdravotnické organizace v Česku Alena Šteflová: „Je docela dobré si uvědomit, že v roce 1990 bylo 18 velkých takových firem, co vyvíjely nová antibiotika. V roce 2010 jsou to už jen čtyři firmy.“

Recept na zdraví je jednoduchý. Chovejme se slušně k sobě, k okolí, k bližním|foto:Fotobanka Pixabay

Problém s odolnými bakteriemi způsobilo třeba to, že lékaři na banální infekce často předepisují širokospektrá antibiotika místo penicilinu. Bakterie posiluje i to, když pacienti léky vysadí předčasně.

„Nesmíme sahat do těch účinných širokospektrých antibiotik na banální infekce. Už dnes existují i bakterie, které si umí předávat získanou resistenci už jako genetickou informaci a šířit ji, takže je ten boj velmi složitý. Můžeme se vrátit do doby před objevením antibiotik, kdy následky i banální infekce mohou být fatální,“ konstatuje Šteflová.

Za loňský rok byly podle ministerstva zdravotnictví úhrady za antibiotika od pojišťoven 1,3 miliardy korun. Z údajů Státního úřadu pro kontrolu léčiv vyplývá, že do Česka dorazilo 14 milionů balení antibiotik. Je to sice méně než v roce 2001, krabičky jsou ale větší.

Obecně statistiky ukazují, že i když spotřeba léků za posledních několik desítek let vzrostla, v poslední době nedochází k žádným velkým výkyvům.