Hovězí vývar s noky, knedlíčky i masem
Poctivý hovězí vývar vyžaduje čas a pomalé vaření, aby měl sílu a chuť, jaká k němu patří.
- NA VÝVAR:
- 1500 g hovězích kostí
- 1 menší cibule
- 125 g mrkve
- 75 g petržele
- 75 g celeru
- 5 kuliček pepře
- 2 - 3 bobkové listy
- 5 kuliček nového koření
- libeček
- petržel nebo pažitka
Zásoba vývaru nám pak může vylepšit různé omáčky i další polévky, takže se vždycky hodí navařit jej hodně do zásoby. Počítat musíme s tím, že to zabere nějaký čas. Budeme potřebovat kus hovězího masa s kostí, nejlépe přední hovězí hrudí, které vložíme do velkého hrnce s vařící vodou. Dobře okořeníme klasickým kořením – pět kuliček pepře, pár bobkových listů, 5 kuliček nového koření, čerstvý nebo sušený libeček a plnou lžičku soli. Sebereme pěnu, a pak necháme pomalu táhnout nejméně tři hodiny, ale klidně i přes noc. Pokud na polévku spěcháme, budou tři hodiny stačit.
- NA NOČKY:
- 1 vejce
- 100 g hrubé krupice
- sůl
- játrová zavářka
- česnek
- majoránka
Dále si nachystáme kořenovou zeleninu mrkve, petržel a celer, které přidáme k masu a povaříme další tři čtvrtě hodinu. U nás doma musí mít vývat všechny barvy – to znamená – obereme maso a nakrájíme na kousky, mrkev protlačíme kolečkem na zeleninu a nakrájíme čerstvou pažitku nebo petržel – každé na svou mističku. Polévka ale potřebuje zavářku – místo nudlí se někdy dávají játrové knedlíčky, na které recept už známe – játrovou zavářku můžeme obohatit prolisovaným česnekem a majoránkou. Nakonec připravíme krupicové noky. Rozšleháme v hrnku vajíčko a přidáváme postupně krupičku, dokud těsto nemá konzistenci tak akorát na tvarování noků. Osolíme, a polévkovou lžící vkládáme do vývaru. Povaříme zhruba 10 minut a můžeme podávat. V každém talíři by měly být oboje knedlíčky, maso, i zelenina a vývar to všechno jen korunuje.
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější recepty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.