Houslařské řemeslo se na Vysočinu hodí, říká Pavel Celý z Vanče

Největším dílem práce Pavla Celého jsou opravy, většinou školních nástrojů. „Není to žádná vrcholová houslařina, jsem spíš takový dělník. Nicméně mě to baví, protože si myslím, že ty dětičky si zaslouží dobré nástroje, dobře seřízené,“ říká s úsměvem.

Nejčastěji se na houslích něco odlepí nebo praskne, děti s nástrojem bouchnou nebo jim spadne, a pak se musí spravovat horní deska. Pavel Celý dělá všechno od základního klížení, kdy se odstraní celá horní deska a vevnitř se všechno vyspraví, přes restaurování laků, až po výměnu kolíčků, kobylek, struníků či strun. To vše u strunných nástrojů: houslí, viol, violoncell i kontrabasů. „Měli jsme tu i basu s velkou dírou, která prý v hospodské rvačce přistála někomu na hlavě,“ směje se.

Důležité jsou kvalitní nástroje

Na stěně v dílně u Pavla Celého visí celá sada laikovi neznámých nástrojů, které ale houslař ochotně popisuje: „Tohle jsou například kvalitní japonské houslařské nože, houslařská dláta, mám tady výstružníky kolíčků i ořezávátko kolíčků. To je potřeba k tomu, aby se dal nástroj naladit. Pak je tady stavěč duší. Duše spojuje horní a spodní desku a má značný akustický vliv na nástroj.“ Vynikající ručně sekané pilníky od Drahomíra Smejkala z Jihlavy si nemůže Pavel Celý vynachválit.

V dílně nesmí chybět ani dřevo, pokud je potřeba poškozený nástroj doplnit. Na horní desku houslí se používá smrk a ostatní je javor, hmatník je z ebenového dřeva, ukazuje houslař. „Materiál musí být dostatečně vyschlý a vyzrálý, dřevo pochází většinou z Alp, z Balkánu nebo Itálie.“

K narozeninám dostal od tatínka historické nástroje

Pavel Celý starší vyrábí ve Zlíně kromě současných koncertních nástrojů i kopie historických smyčcových nástrojů. K osmnáctinám od něj Pavel Celý dostal fidulu, předchůdce dnešních houslí a o něco později i violu da gamba s originální vyřezávanou hlavou. Protože je sám také muzikant, na oba nástroje si často a rád zahraje.