Homesharing je pomoc, která dává vydechnout. Rodiny pečující o autistického člena na to díky němu nejsou samy
Odpočinout si, věnovat se chvíli i něčemu jinému než péči o postiženého člena rodiny, po tom touží mnoho vyčerpaných pečujících.
Žít s člověkem, který má poruchu autistického spektra, totiž často není jednoduché. Rodiny bývají vyčerpané s minimem volného času. O autistické dítě se starají rodiče, prarodiče, od určitého věku i zdraví sourozenci, a všichni potřebují odlehčit. Tady přichází na pomoc homesharing - sdílení péče s dobrovolníkem mimo rodinu, který se dokáže přizpůsobit konkrétním potřebám dané rodiny.
V kraji Vysočina se o to snaží manželé Šitnerovi ze společnosti pro integraci rodin komPAS: „V rámci homesharingu máme rodiny s dětmi, ale samozřejmě i mladé dospělé, nebo dospělé klienty. Homesharing je postaven na pocitu bezpečí, dobré znalosti situace a na naprosté důvěře,“ uvádí Zdeněk Šitner. „Podařilo se nám spárovat mladého dospělého s mentálním handicapem a s autismem s hostitelkou. Probíhá to tak, že hostitelka si vyzvedne dotyčného ve škole nebo doma a spolu tráví odpoledne, jedou třeba vlakem na výlet, vymyslí si nějakou aktivitu. A vlastně i ta cesta vlakem je pro oba velikým zážitkem a dobrodružstvím,“ zamýšlí se Lenka Šitnerová nad konkrétní podobou pomoci.
Čtěte také
Ideálem pro pečující rodiny by bylo odlehčení na celý den, nebo dokonce celý víkend. „S námi spolupracuje hodně rodin, které jsou na pokraji sil, jsou 24/7 na dosah těm dětem, třeba i chodí spát na etapy, aby si odpočinuli. To prostředí je hodně náročné,“ vysvětluje Zdeněk. Volný víkend by pro takové rodiny znamenal čas strávený s partnerem, věnovaný zdravým sourozencům, často odsunutým na druhou kolej. „Těm se říká skleněné děti, a jsou jednou z cílových skupin, kterým bychom se rádi v kraji Vysočina věnovali,“ dodává paní Lenka.
„Mezi námi jsou lidé s dobrým srdcem, kteří se zajímají o homesharing, a jak by mohli pomoci. Chodí na naše besedy, a každý zájemce je pak napojený na organizaci KomPAS a prochází přípravným vzděláváním, vysvětluje dále, jak celý proces funguje i to, co taková pomoc znamená: „Obrovskou úlevu, protože na to najednou nejsou sami, a pro to jejich dítě je to i další kamarád do rodiny, který s ním může trávit čas.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
