Hodinář má práce pořád dost. Opravu věžních hodin ale neodmítne nikdy

Opravář historických hodin Ivan Kopecký z Daňkovic na Žďársku se na svých stránkách omlouvá, že má plno a další zakázky nebere.

Ne každého zájemce ovšem odmítne. Když jde o opravu věžních hodin, to je prestižní záležitost, na kterou vždy kývne. Spravuje také orloje, hrací strojky nebo flašinety, spolupracuje s brněnským technickým muzeem, ale i dalšími muzei.

Hodiny na stěnách

Všechny devatenáctery hodiny, které v tuto chvíli visí na stěnách jeho dílny, právě teď opravuje. Další má v zásuvkách, všechny popsané jménem zákazníka a datem přijetí, v mobilu má u každého jména doplněné všechny další potřebné informace. 

S některými lidmi se vidí opakovaně a rád. Buď se v rodině, nebo z dědictví objeví další historické hodiny, někdo jej doporučí svým sousedům, známým, a práce je tak pořád dost.

Práce na rok dopředu

Výsledkem ovšem je diář plný na rok dopředu, takže není tolik času na rodinu a odpočinek, jak by si Ivan Kopecký přál. „Je tady hodin, jak u hodináře,“ směje se, když ukazuje stroj bez skříně, který visí mezi ostatními hodinami přišroubovaný na pracovní desce. „Ten je tu na zkušební chod. Vidím dovnitř a můžu tak odhadnout, proč se zastavily,“ vysvětluje.

Jsou tu hodiny s porcelánovým ciferníkem, ruské bakelitové hodiny s překližkou, ale i hodiny, co vypadají jako ze zámku. „Tady jsou prvorepublikové hodiny z doby kolem roku 1920 charakteristické mosaznou mřížkou a broušenými skly. Hodiny zdobené vyřezávanými sloupky tomu se říká altdeutch, staroněmecké, a to už je z přelomu 19. a 20. století.“

Historické kousky

Mezi zakázkami se často objeví historické kousky – cestovní budíček ve speciálním pouzdře, kapesní hodinky z minulých i předminulých století. Aby lépe viděl jejich miniaturní součástky, bere si na práci brýle s připevněnou lupou pro pravé oko.

Nástrojů má na stole desítky – od šroubováků přes jehlové pilníky, kuželové výstružníky na čištění ložisek, až po spoustu dalších, které laik ani nepozná. Když je součástka opotřebovaná nebo chybí, tak si sám vysoustruží novou a doplní jí historický strojek. „Na tom starém řemesle se mi líbí, že i ty obyčejné nejmenší součástky musely být pěkné,“ usmívá se opravář hodin.

Spustit audio

Související