Hodinář má práce pořád dost. Opravu věžních hodin ale neodmítne nikdy
Opravář historických hodin Ivan Kopecký z Daňkovic na Žďársku se na svých stránkách omlouvá, že má plno a další zakázky nebere.
Ne každého zájemce ovšem odmítne. Když jde o opravu věžních hodin, to je prestižní záležitost, na kterou vždy kývne. Spravuje také orloje, hrací strojky nebo flašinety, spolupracuje s brněnským technickým muzeem, ale i dalšími muzei.
Hodiny na stěnách
Všechny devatenáctery hodiny, které v tuto chvíli visí na stěnách jeho dílny, právě teď opravuje. Další má v zásuvkách, všechny popsané jménem zákazníka a datem přijetí, v mobilu má u každého jména doplněné všechny další potřebné informace.
S některými lidmi se vidí opakovaně a rád. Buď se v rodině, nebo z dědictví objeví další historické hodiny, někdo jej doporučí svým sousedům, známým, a práce je tak pořád dost.
Práce na rok dopředu
Výsledkem ovšem je diář plný na rok dopředu, takže není tolik času na rodinu a odpočinek, jak by si Ivan Kopecký přál. „Je tady hodin, jak u hodináře,“ směje se, když ukazuje stroj bez skříně, který visí mezi ostatními hodinami přišroubovaný na pracovní desce. „Ten je tu na zkušební chod. Vidím dovnitř a můžu tak odhadnout, proč se zastavily,“ vysvětluje.
Jsou tu hodiny s porcelánovým ciferníkem, ruské bakelitové hodiny s překližkou, ale i hodiny, co vypadají jako ze zámku. „Tady jsou prvorepublikové hodiny z doby kolem roku 1920 charakteristické mosaznou mřížkou a broušenými skly. Hodiny zdobené vyřezávanými sloupky tomu se říká altdeutch, staroněmecké, a to už je z přelomu 19. a 20. století.“
Historické kousky
Mezi zakázkami se často objeví historické kousky – cestovní budíček ve speciálním pouzdře, kapesní hodinky z minulých i předminulých století. Aby lépe viděl jejich miniaturní součástky, bere si na práci brýle s připevněnou lupou pro pravé oko.
Nástrojů má na stole desítky – od šroubováků přes jehlové pilníky, kuželové výstružníky na čištění ložisek, až po spoustu dalších, které laik ani nepozná. Když je součástka opotřebovaná nebo chybí, tak si sám vysoustruží novou a doplní jí historický strojek. „Na tom starém řemesle se mi líbí, že i ty obyčejné nejmenší součástky musely být pěkné,“ usmívá se opravář hodin.
Související
-
Je hezké, když starým hodinám vrátím život, ale ještě hezčí...
Hodinář Ivan Kopecký potvrzuje známé rčení o kovářovic kobyle, co chodí bosa. „Už asi sedm let mi leží na půdě dvouzávažové hodiny po dědečkovi a není, kdo by je op...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Procházet se vesmírem a dotýkat se hvězd je možné i ve svěrací kazajce…
Jan Pokorný, moderátor


Tulák po hvězdách
Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce.