Harmonika po dědovi změnila Daně Hemzové život. Po padesátce začala hrát a zpívat a dnes rozdává radost seniorům
Dana Hemzová ze Sazomína našla po padesátce novou vášeň. S harmonikou po dědovi a partnerem Stanislavem Sejkorou dnes rozdává radost a písničky v domovech pro seniory.
Příběh Dany Hemzové ze Sazomína, která společně se Stanislavem Sejkorou objíždí domovy pro seniory, hraje a zpívá, pro ni začal až po padesátce: „Harmoniku mám po dědovi. Děda zemřel brzy, mně bylo patnáct. No a pak se toho chytil syn, tak jsme mu ji dali naladit do Prahy. Hrál na ni, pak si koupil třířadku a dneska je z něho velký muzikant. Hraje s Veseláky a v Pressbandu, tenor a trombon a v Pressbandu má kytaru. A tahle harmonika po dědovi mi zůstala. Lákalo mě to, tak jsem se učila sama,“ vzpomíná zpěvačka a muzikantka.
K harmonice a hraní se dostala v 51 letech poté, co jí zemřel manžel. Když natrénovala dvě písničky, vyrazil na sraz harmonikářů, kde také vystoupila. „Tam si mě všimnul můj první partner na hraní, pan Čekan z Jihlavy, že se mu to líbí, že to zkusíme, a tak si pro mě jezdil. Hráli jsme v Arnolci v hospodě každý pátek, i v Jihlavě,“ říká paní Dana.
Před šesti lety ale zemřel i její první partner, a tak od té doby vystupuje se Stanislavem Sejkorou. S tím se potkala v Žižkově Poli, kde pan Stanislav bydlí, a kde pořádal posezení pro lidi. „No a já jsem se dostala do toho Žižkova Pole, potom jsme se ještě potkali na Čeřínku, a tam jsme se tak secvičili, že Standa povídá – budeš hrát a hotovo. No a od té doby hrajem,“ směje se.
Více než hraní na harmoniku ale Danu Hemzovou baví zpěv. „To já hraji jen takové dohrávky, spíš je pro mě ten zpěv. Druhý hlas, já si tam ráda skáču, kam chci. Mě to hrozně baví. Chytlo mě to moc,“ přiznává muzikantka od srdce. Společně duet vystupuje v Domově klidného stáří ve Žďáře nad Sázavou, hrají pro klienty žďárského Seniorpenzionu Fit, v domově Pomněnka v Novém Městě na Moravě, i na oslavách či akcích, kam si je někdo pozve. Paní Dana ale nemá řidičský průkaz: „Standa pro mě jezdí. Má to ke mně 32 kilometrů, když někam jedeme, klidně najede i 100 km“ Je to od něho velká oběť,“ usmívá se na závěr Dana Hemzová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
