Gabriela Kopcová píše pohádky podle přání dětí. Teď by chtěly jednu o výfuku

„Narodila jsem se tady v Domamili, na samotě na hájence,“ říká Gabriela Kopcová. Dodává ještě, že až do jejích osmnácti let neměli doma elektřinu. Večer tak pro ni začínal přirozenou tmou. „Když to dětem vykládám, tak si myslí, že přicházím z pravěku,“ směje se. Už jako malá si večer v posteli vymýšlela pohádky. Ono to asi přijít muselo. Pochází totiž z místního rodu písmáků a muzikantů Kosmáků. Jejím vzdáleným příbuzným byl i Václav Kosmák, kněz, spisovatel a vlastenec z nedalekého Martínkova.

Pohádky o přírodě doprovází fotografie pařezů, větví a listů

První knihu, byla povídková, vydala Gabriela Kopcová v roce 1975. Pohádky přišly později. „Narodila se mi vnučka, tak jsem začala psát pro ni pohádky. Líbily se, tak jsem je začala vydávat knižně,“ vzpomíná. Dnes má v knihovně vyskládaných už dobrých patnáct svých titulů. Většina pohádek popisuje přírodu, její krásy a detaily. Gabriela Kopcová si své knížky dokonce sama ilustruje. „Vytvářím takzvané fotopohádky,“ říká a ukazuje na fotografie v pohádkové knížce. Jsou na nich staré zajímavě tvarované pařezy, větve, listy, kořeny, často s dokreslenýma očima. „Aby to bylo pro děti více pochopitelné,“ vysvětluje.

Pohádku je možné napsat o všem. Tedy i o výfuku

Gabriela Kopcová má děti očividně ráda a rozumí jim. Často se schází s dětmi z místní mateřské školy. Právě ty ji přivedly na název jedné z jejích posledních knih: Vesmírničky na dobrou noc. V ní už píše pohádky o daleko modernějším tématu. „Tady mám takový požadavek: Napiš mi pohádku o výfuku v autě, to jsem zatím nesplnila,“ směje se. Sama říká, že pohádku je možné napsat o všem.