František Nekovář: Přinesli mi pytel s pěti uříznutýma hlavama

V roce 1985 emigroval do Německa, po krátkém pobytu ale zjistil, že poctivou prací na mercedes nevydělá a začal se poohlížet po jiných příležitostech. Díky německé obchodní a průmyslové komoře dostal tip na Afriku. Rozhodl se tam prodávat použité náhradní díly do automobilů.

Jak vzpomíná na první návštěvu Afriky? Bylo to v Togu. „Tam akorát něco slavili, přišli za mnou a odvedli mě do té vesnice. Měl jsem auto s německými značkami, německý pas. Snažil jsem se vysvětlit, že jsem František, z toho vzniklo Frank. A Nekovář? To neumí vyslovit ani naši východní sousedé. Tak vymysleli d´Allemagne. Alemáň. Z Německa. A už mi to zůstalo,“ vzpomíná František Nekovář.

S podnikáním začínal v západní Africe, v bývalé Horní Voltě – dnes stát Burkina Faso. „Lidi říkaj, že byl zlej, zlej, zlobil a tak skončil v Burkině Faso. Kdybych si měl vybrat zemi, kam bych nikdy nechtěl jet, tak to je Burkina Faso. Je to pod Saharou, je tam prach, špína, ale je tam zlato.“

Díky obchodování s významným místním kmenem se mohl pustit do podnikání se zlatem. Jeden čas pro něj a jeho afrického společníka pracovalo až 5 000 místních lidí. Na začátku to byla opravdová divočina. Píše se rok 1985. Zlato se převáží v autech a prodává místní vládě.

„Tam když je bílý člověk, místní si myslí, že na něj udělají bubu a on jim to zlato dá. Udělali bubu a mí společníci jim uřízli hlavy. Druhý den mi přenesli pytel s pěti uříznutýma hlavama. Když převážíte zlato, musíte počítat s tím, že na vás čeká spousta zlých a závistivých lidí,“ nechává nahlédnout do doby svého prospektorství v Burkině Faso František Nekovář.

V současné době se snaží o obnovu pralesů v Kongu. Od svých přátel Pygmejů dostal ke správcovství 17 700 km² pralesa za příslib, že jim pomůže při jeho záchraně. Obnova lesů již započala. Projekt realizuje nezisková organizace World´s Green Lungs.