Film Nabarvené ptáče na příběhu židovského chlapce vypráví o zlu v každém z nás
Tento týden měl na prestižním filmovém festivalu v Benátkách premiéru film Nabarvené ptáče, který vypráví příběh malého židovského chlapce za 2. světové války. Aby unikl holocaustu, jeho rodiče ho posílají k příbuzné na venkov kamsi do východní Evropy. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem.
Není to ani válečný film, ani film o holocaustu, říká o svém novém snímku Nabarvené ptáče režisér Václav Marhoul.
„Já jsem ten příběh od začátku chápal jako nadčasový a univerzální a to, že se odehrává za 2. světové války – to je jenom určitá časová osa nebo forma a není to až tak strašně důležité. Možná jen v tom, že každá válka, jakákoliv, ty lidské emoce daleko víc urychluje a přináší daleko větší hrůzy než normálně. Na druhou stranu paradoxně lidé za války touží po dobru daleko víc, než po něm touží za míru.“
Hlavním hrdinou filmu je malý sefardský chlapec, který má snědou pleť.
„Proto mu také neustále nadávají buď do Židů, nebo do Cikánů, protože ten jeho základní problém je v tom, že se na první pohled odlišuje. A tím, jak se odlišuje, jak nezapadá mezi ty lidi, jak jsou ti lidé pověrčiví, nevzdělaní, tak v tom klukovi vidí upíra. Oni si skutečně někteří upřímně myslí, že on je upír, že jim uhrane krávy, že jim začnou umírat zvířata nebo přímo oni, když je uhrane.“
Film byl natočen podle románu, který napsal polský židovský spisovatel Jerzy Kosiński. Jeho název Nabarvené ptáče má důležitý význam.
„Je tam scéna, kdy ten kluk žije u ptáčníka jménem Lech a jak je v tom kraji zvykem, ten Lech čas od času vezme ptáčka, různě ho nabarví, přivolá hejno jeho kamarádů a vypustí ho do toho hejna. Ten ptáček je šťastný, že je na svobodě, ale ve chvíli, kdy vletí do toho hejna, tak to hejno z něj má strach, protože se odlišuje, a oni ho ve vzduchu uklovají a zabijí.“
Nabarveným ptáčetem je i hlavní hrdina filmu.
„On se odlišuje. On je symbolem toho prokletí všech lidí na světě, a vůbec nemusíte mít jinou barvu kůže, stačí jenom, když se jinak chováte, když myslíte jinak než dav – tak se stáváte nabarveným ptáčetem.“
Režiséra Václava Marhoula se natáčení Nabarveného ptáčete dotklo i osobně.
„My jsme typičtí Češi – v našem rodu máme německé, české a židovské předky. Ti moji židovští předci byli původem z Vídně a všech 18 jich zahynulo v Treblince. Když jsem točil Nabarvené ptáče, tak tam mám jednu scénu, kdy jede transport se židovskými vězni a já jsem točil uvnitř toho vagónu. Měli jsme vagón, který byl originálem, v tom se ti lidé převáželi na smrt. My jsme v polovině toho vagónu byli s kamerou a se štábem, a celá druhá polovina byla narvaná komparzisty. Chtěl jsem natočit záběr na ty lidi, kteří jedou a neví kam, a najednou jsem pochopil, že to v sobě hodně prožívám. Potom se ten vlak rozjel a cukl, všichni ti lidé se zhoupli dopředu a dozadu a přiznávám se, že jsem se strašlivě rozbrečel. Plakal jsem tam, protože jsem v těch lidech viděl ty své příbuzné, které už nikdy neuvidím, protože se nedochovaly ani fotografie, nedochovalo se nic, protože nacisté ten byt zabrali a nábytek a všechno se zničilo. Takže ani nevím, jak vypadali.“
Film Nabarvené ptáče se bude v českých kinech promítat od 12. září. Je černobílý a má délku 169 minut.
